Herdek, jak se dcerám říká něco o tom, když si člověk chce jen odskočit (vlastně ani moc nechce) a ono se to pak zvrtne.

"Tati! Ty mi chceš říct... "

"Myško, prosím... "

"Ty mi chceš říct, že Petra je nějaká štětka, nebo co????"

Uf. Tak tohle je asi moc.

"Míšo, neblázni. Já vím, že to je pro tebe fajn kamarádka. Já ji mám taky rád. Ale... "

"Fajn kamarádka? Ona tě miluje tati."

"Nepřeháněj, tohle nejsou věci, o kterých bys mohla něco vědět."

"Nejsem žádná malá holka."

"Nejsi, a taky si nemyslím, že bys některým věcem nerozuměla víc jak některý dospělý - nebo dospělá spíš. Ale ono to opravdu není tak jednoduché."

"Přece kvůli nějaký vdaný nebudeš ničit něco, co teď všichni máme. Vždyť bys byl jak máma..." oči se jí zalily a já byl v háji.

"Sakra Míšo. Tohle fakt nemusím. Mám taky svůj život! A nemůžu dělat všechno jen podle tebe, pochop to."

No tak to byla blbost úplně největší.

"A já jo? Já musím dělat všechno tak, aby tys byl spokojenej?? Tak si škubni milej tatíčku, já tady nemusím vůbec být, když ti tak hrozně moc překážím!" práskla dveřma a zmizela. Naštěstí jen ve svém pokoji. Teď už na mne vyčítavě hleděla i králice.

     Měl jsem chuť do něčeho praštit. Pořádně. Sakra. Našel bych někde doma aspoň panáka? Pochybuju. Otevřel jsem likérku a našel... krabičku cigaret. Jo. Jsem slabej, povahově odpornej a nemá smysl, abych si maloval něco jiného. Jenže já to vydržím. Přistoupil jsem ke dveřím Myšky pokoje a chtěl zaklepat a vstoupit. Jenže místo toho jsem zaslechl, jak s někým hovoří. Na skype, nebo telefonem, nevím.

"On se asi zbláznil. To přece nemůže udělat."

Chvíli bylo ticho, asi jí ten někdo něco vysvětloval, co já vím.

"Já si myslím, že by spíš potřeboval něco úplně jinýho, tys to říkala už dávno."

Že by mluvila s mámou? No tak to jsem opravdu šlápl do velký louže.

"Petro, přijeď prosím. Něco vymyslíme. Nemůže tě přece jen tak... vyměnit, nebo co. Já to nechci!"

Bože můj. Tak to není louže, tohle je úplně něco jinýho a mnohem většího.

Otevřel jsem krabičku, zapálil jsme si, a vypad. Nebude to také ľahké, drahá, zpíval mi Müller v rádiu a já jel za ní.