Následující pondělí ráno jsem zaspal. Naštěstí se to po plese nebralo nijak tragicky, Přemek dokonce prohodil něco o tom, že ústav může být vůbec rád, že jsme přišli, ale v naší situaci bych na to moc nespoléhal.

     Jestli nás konzilium pošle do kytiček, tak nebudeme muset vstávat ráno vůbec - dávky se vydávají i po obědě, pokud se nepletu. „S těmahle srandičkama radši ani nezačínej" zavrčel Přemek a zkoušel si udělat silnější kafe než obvykle.

„Život je zběsilá cesta od průseru k průseru, co naděláš, Přemku." "Jo, a ještě filozofuj, to bude vůbec nejlepší. Ty převody už jste s Křečkodlakem udělali?"

Křečkodlak je skvělý kolega. I když už není nejmladší, má zálibu v plyšákách a hlodavcích. Proto ta přezdívka.

Myšku získal na svoji stranu, když ji jednou daroval plyšovou myš, která měla výraz jako... no asi jako Přemek teď, když se napil toho svého utrejchu. Když ze sebe přestal vydávat zvuky typu ughhr,huhghr a ke konci i oughrr, začala porada - škoda, že zrovna v tu chvíli se ve dveřích objevil docent Nezbeda.

„Pane kolego," obrátil se na Křečkodlaka s důvěrou. „Ty číselníky adres jsou v systému aktuální? Nemohl jsem dohledati tu svoji."

„Samozřejmě," Křečkodlak ho suverénně ubezpečil, „ je to nejaktuálnější verze z posledních aktualizací přímo od ministerstva číselníků podepsaná panem prezidentem".

Tohle Přemek nerozchodil. Chytl se za hlavu a bylo po poradě.