Hm... tak se na tebe podíváme, kočko... Uvařil jsem si grog a začal jsem si hrát s nativním horoskopem. 30.3.1971, dvě hodiny ráno. Někde ve střední Evropě. Hm. Pročpak se brání uvést město, kde se narodila? Že by to mělo nějaký důvod? Snad nemá strach z toho, že se mrknu do registru VZP a zjistím, co je zač?

To těžko, tyhle přístupy měla k dispozici stejně Milena, já se staral jen o software. Tak jedem...

Individualistka. Inspirativní.

A vypadá to, že na sebe klade zbytečně vysoké nároky.

Možná nejen sama na sebe.

Ten grog krásně rozvoněl celou naši chýši.

Určitě jí to dobře myslí, občas bude sarkastická. Profesní ambice. To by asi podle profilu souhlasilo, určitě to nebude šedivá myš.

Skládal jsem si její obraz a začala mi z něj docela dobře vystupovat.

Pořád tam ale bylo něco... jak to říct.

     Protáhl jsem se a chvíli šel dát odpočinout očím od monitoru. Přemýšlel jsem, kde asi teď je... možná na druhé straně zeměkoule, kdo ví? Stejně jsem měl pocit, že je blízká. Velmi blízká. Je přecitlivělá. Ale umí tvrdě pracovat. Bude vdaná? Asi nějak podivně. Klade na partnera obrovské nároky... a překvapivě nejvíc v lásce. Jenže kdo to má na ní poznat, když je taková... odborně vyspělá. Jestli je s někým podobným, asi moc šťastná ve vztahu nebude.

     Zašel jsem se podívat za Myškou, už bylo dlouho po půlnoci a snad spí.

     Jo. Měl jsem chuť ji pohladit, ale nerad bych ji vzbudil. Vypadala spokojeně, snad jí tenhle domov přijde jako opravdovej domov. Na nočním stolku měla papírek, nedalo mi, abych ho nepřečetl. Volat Petru. Hm.

     Vlastně proč ne. Potichu jsem za sebou zavřel dveře a poslal Petře smsku, jestli nespí, že bych s ní chtěl mluvit.

     Chvilku jsem počkal a ozvalo se pipnutí.

Ano, nespim.

"Ahoj Petro."

"Ahoj Jirko."

"Jsem rád, že jste byli v té zoo. Děkuju."

Bylo slyšet, jak oddychuje... doufám, že ji nezlobí netbook, zase...