Zbytečně brzo jsem se při tanci pustil do složitých úvah a ztratil drobet kontrolu nad svými kroky.

"Tys mi šlápnul na manželku!!" zaslechl jsem známý hlas.

"Jejda, Přemku. Ty jsi sokol? To bych nikdy neřekl."

"Miláčku, tohle je můj nový kolega, Jirka Moravec. Jirko, tohle je Anežka, moje žena."

Drobná ruka, ale energická.

"Velmi mě těší, a omlouvám se. Opravdu jsem na vás nechtěl šlápnout."

"Nevěřte Přemkovi, jen hledal záminku, jak přestat tančit," usmála se.

     Seznámil jsem je oba s Petrou a uvítal, že skončila další série polek a valčíků. Zamířili jsme k baru a osvěžili se bublinkama. Přemek neměl touhu řešit pracovní věci, Petra ho neměla chuť balit, a tak jsme se všichni vyhnuli případnému trapasu. Za chvilku ze sálu zazněly schody do nebe a Petra neváhala ani vteřinu:

"Smiem prosiť, môj milý?"

     Zešeřelý sál do sebe zabalil tančící páry a nabídl jim pár chvil té blízkosti, co umí být velmi příjemná. Petra mi zavoněla nejen parfémem, a já jsem znovu zjistil, že najít ji ve svých dlaních je fantastické.

     Byli jsme si k sobě velmi blízko a ta krásná žena musela v tenhle okamžik docela jistě vědět, že mi není lhostejná, ať se děje cokoliv. Užíval jsem si jí a jen občas někde v sále zahlédl i Myšku.

     Petra má pravdu. I já v jejím věku zažil první lásku a asi nemá smysl si myslet, že jí něco takového mine.

     Našel jsem Petřiny rty a dlouho, velmi dlouho si s nimi povidal.