Na rozdíl od většiny lidí jsem na Silvestra láhve nekupoval, ale vracel. Zůstaly z naší první a jediné oslavy, když jsme se zabydleli a teď konečně jsem se vybičoval k tomu se jich zbavit. V duchu jsem tajně doufal, že narazím u vratných lahví na Svěráka, ale byl tam jen automat. Házel jsem tam jednu za druhou, a připadal si, jako kdybych vracel účet za každej jeden den.

„No tak se s tím tak nemazli, mladej..."

Tak tahle dáma nevypadala na to, že by měla ještě někam spěchat. A když, tak už hodně dávno.

„Nechte si ty řeči, nebo se ten automat přepočítá a nebudu mít na francovku."

Zasmála se hrdelním smíchem, až mi obrátila límec naruby.

„Ty se mi líbíš."

„Ty mně taky."

Je fajn, když si lidi vyjdou vstříc. Jen s některýma bych se minul docela rád.

     Zapípala smska. Zkontroloval jsem, že ta rozverná bezdomovkyně už není v dosahu a nakoukl jsem do doručených. Milena. Přála mi šťastný nový rok. Proč píše smsky cizím lidem? A to si obzvlášť v poslední době dávala hodně záležet na tom, aby nevyhazovala peníze za jakýkoliv kontakt.

      Třeba si spletla číslo, já ji v seznamu od rozvodu už nemám. Třeba si myslí, že si něco udělám, když není. A to vůbec není špatný nápad: já si totiž udělám koupel, otevřu si portugala a možná si počtu... třeba něco o šifrách. I když mám obavu, že to na mně bude asi dnes v noci příliš náročný, a vůbec to se Silvestrem nebude souviset.