Nakonec jsem nevydržel ani čekat na Myšku a vyrazil jsem jí naproti do Prahy. Stavili jsme se u Pavla, předali mu dárky a rozšoupli se u pizzy. Pavel měl skvělou náladu, skákali jsme si do řeči a probírali všechno od práce přes guitar hero, fantasy a co já vím ještě. Občas jsem kouk po Myšce, svítily jí oči a věděl jsem, že to není horečkou. Byli jsme šťastný. Proč to takhle normálně nešlo s Milenou? Asi jsme opravdu nezapadli... do sebe. Ale jsem moc rád, že byla. Bez ní by nebyly tyhle skvělý děti. Zkusím se zeptat? Jo.

    "Co Petr?"

    Pavel se nepřestal culit.

    "Blbý?" dotíral jsem.

    "Mno, já bych řekl, že už to docela jde."

    Petr měsíc bydlí s Pavlem v Praze, chytil dobrou práci. Že by to byly ty správné okolnosti pro to, aby trošku změnil názor?

    "Myslím, že už není tak agresivní."

    "Agresivní?"

    "Jojo, myslím jako vůči tobě."

    Skvělá zpráva. Ať se stalo cokoliv, nerad bych o něj přišel. Asi přece jen bude mít pravdu moje starší mladší sestra, i když je svobodná učitelka. Čas spoustu věcí spraví.

    "Pavle, fakt nechceš na Štědrý den přijet?"

    "Nehmmm," zahuhňal, protože měl plnou pusu.

    "S plnou pusou se nemluví," poučila ho Myška.

    Když se vydováděli, vypadlo z něj, že vlastně chce být sám, nebo spíš ve svém. A mně došlo, že si to představuju letos taky tak.