Nevydržel jsem to.

     Asi to bylo tím, že jsem byl sám. Nevím. Ale zvedl jsem telefon a zavolal Petře. Přišla dřív, než jsem čekal, asi přece jen nebyla na hotelu.

     Obejmul jsem jí, a zanořil tvář do té hřívy. Přitiskla se ke mně a já se začal toulat nejen po hvězdách, ale rovnou po celých vesmírech.

     Odpočívali jsme, a měl jsem pocit, že snad usnula. Dýchala zhluboka a spokojeně. Zkusil jsem se pohnout.

    "Miláčik..."

    "Promiň, tys spala... omlouvám se."

    "Nie, len mi bolo krásne."

    Natáhl jsem se pro cigaretu.

    "Dáš mi taky jednu?"

    "Určite."

    Připálil jsem nám a bylo mi hezky.

    "Jirko, bude Myška s tebou na Vianoce?"

    Jistěže bude, kde by byla. Něco mě podráždilo.

    "Ano, bude. Proč se ptáš?"

    "Možno by si nás mal predstaviť."

    Oharek se rozzářil, jak jsem nasál ty cigaretový jedy.   

    "Nemyslím, že to je dobrý nápad, Petro."

    Odtáhla se.

    "Chcela by som s tebou byť na Vianoce."

    Hm.

    "Víš... tohle není tak jednoduché."

    "Čo je na tom zložité?"

    Jak bych ti to jenom řekl, milá Petro. Možná tak, že si prostě tyhle Vánoce zasloužíme sami pro sebe.

    "Prostě tyhle Vánoce si zasloužíme sami pro sebe. Nemáš představu, co jim předcházelo."

    "Myslela som, že... "

    "Co jsi myslela?"

    Věděl jsem, co myslela. Dneska to už nebyla soulož, tohle bylo milování. Aspoň z její strany určitě.

    "Nič, prepáč."

    Nemůžu za to, Petro. Fakt nemůžu. Za chvíli odejdeš a mně to bude v podstatě fuk. Jenže takhle jsi to přece chtěla ne? Neměl jsem ze sebe radost, ale copak se mám věčně jen plácat po ramenou?

    Začala se oblékat.

    "Zavoláš mi, keby som ti chýbala?"

    Zakašlal jsem, abych nemusel odpovídat. Některé otázky je lepší neslyšet.

    "Promiň, co jsi říkala?"

    "Že ti zajtra zavolám."

    "Určitě. Budu rád."

    Asi existuje jednoduchá míra kvalitního vztahu. Lidi nemají důvod si lhát.