Dneska pro Myšku přijede švára. Jezdí sem pracovně obtýden, ani nevím jestli se s ním chci vidět. Vlastně ani nevím, jestli je to švára, když je to manžel sestry mojí ženy. Jo, tohle názvosloví mi dělalo problém vždycky. Takže vlastně bude na světě po rozvodu  jednodušeji - to mě nenapadlo.

     Předtím ale na nás ještě čekal předvánoční úklid v zrychlené verzi. Všimli jste si někdy, jak se zajímavě ztrácejí věci v domácnosti? Já vím, už to kdysi řešila Ljuba Skořepová, ale ono je to fakt! Nejdřív nám mizely lžičky, pak ponožky, nakonec i hrnce. Ne, jeden jsme našli u Soni, které jsme nesli jeden velmi vydařený oběd, a druhej se, nevím proč, našel v koupelně. Já bych ty trpaslíky nepodceňoval. Tomu našemu jsme začali říkat Trkvas. Je to ze slovenštiny, jednou to slovo použila Pavlína. Jo, to byly doby... když jsem za ní chodíval...vlastně za dr. Hořkým. Sakra chlape, nezačínej s tím zas. Nemá to smysl, můžu do smrti vzpomínat, jak mi s ní bylo fajn, když ona prostě není a nebude... nechce být a asi ani nemůže. V pátek je Štědrý den, tak snad si splní všechna přání.

     Se švárou jsme se moc nepotkali. Možná to je dobře, nevím. Před chvílí dorazila smska, že Myška dojela v pořádku a už sedíme na icq.

     Pochlubil jsem se, jak jsem to skvěle všechno douklidil a pak jsme chvíli klábosili jen tak. Udělala nějaké fotky, a i když nejsem umělecky zrovna příliš vydařen, oslovily mě.

     Myslím, že to byla skvělá volba, jít sem a spolu. Vnímám denně, jak se rozvíjí, roste. Ono je tu z čeho žít, prostě.