Ještě na poštu, čeká tam na mně zase pár barevných obálek - živnostňák, berňák, sociálka. Snažím se to všechno stíhat, a je fakt, že díky skvělým lidem tady to docela i jde. Snad na nás nevypadne ještě nějakej kostlivec, už jich bylo dost.   

    V práci byl výpadek proudu, neplánované volno. Přemek měl pochopení, takže jsem vyrazil aspoň na tu sociálku. Musím vyřešit snížení plateb a taky penále. Milena měla na starosti platby, ale bohužel poslední dva roky se už věnovala něčemu úplně jinému.

      "Ano, prostě normálně plaťte, ve čtvrtém patře si dohodnete snížení plateb, v pátém penalizace."   

    Jak je to krásně jednoduché, když jsou úředníci svéprávní.   

    Ve čtvrtém patře to proběhlo podobně, žádný problém.

    V pátem mi řekli, že nemám platit nic, dokud mi nepřijde splátkový kalendář.

    "To je proto, abychom neměli změněné podklady pro výpočet."

    "Ale když nebudu platit, tak mi naskáčí další dluhy a penále ne? Čili se změní i ty podklady pro výpočet."

    "Prostě neplaťte, dokud vám to nepřijde a pak to zaplatíte najednou."

    Aha. Pokud bude z čeho.

    Jdu kolem vánočních obchodů a mám obrovskou chuť nakupovat. Nakupování mě bavilo vždycky, v podstatě kdykoliv a čehokoliv. Vybírat, hledat a hlavně si vždycky udělat nějakou malou radost. Koukám do výlohy, nádherně osvětlené šperky se přímo vnucovaly. Vybavila se mi Pavlína, s tou její zlatou hřívou a jeden z těch kousků jsem na ní přímo viděl. Herdek ženská... proč mě tak oslovuješ, proč mi visíš v hlavě?