„Mějte se, Petro. A děkuji za...," najednou jsem nevědel, co říct.

„Naviděnou, Jiříku," usmála se na mne. Rychle jsem vypad. Až ve výtahu jsem si vzpomněl na ten Dell. Kašlat na to, stejně stopro vůbec nešlo o něj.

    Skřípot brzd. Na přechodu jsem málem přejel nějakého opilce, to je přeně to, co by mi dnes ještě scházelo. Sakra! Stokrát si můžu říkat, že mě prostě přemohly pudy. Sakra! Tohle se nemělo stát. Je to krásná ženská, ale miluješ tu druhou, blboune! Tu druhou, co má stejné oči, ale v nich napsáno mnohem víc... Jenže... jenže... k ní stejně žádná cesta nevede. A Petra je nějaká cesta?? Leda do hrobu. Mlel se ve mně rozum se srdcem a nemělo smysl jim bránit. Oba mají pravdu.

x x x

    Myška na tom gauči usnula. Přikryl jsem jí huňatou dekou a šel si dát sprchu. Nejradši bych se v ní utopil. Herdek Pavlíno, copak opravdu musíš mít na prvním místě to, že jsi VYDATÁ??? Uměl bych ti tolik dát... Umela bys mi tolik dát...

    Ležel jsem na posteli, kouřil, přemýšlel. Vybavovaly se mi ty krásný prsa, co jsem před chvíli držel v dlaních.

    Píííp... smska. Jestli to je Petra, napíšu jí, že mě to štve a ani náhodou v tom nemíním pokračovat.

    Houby... Přemek se mi zdůvěřil, že má ze zítřku lufta, a jestli jsem nějak zohlednil v tom návrhu i novinky, co mi poslal. Copak novinky, ale ani ten návrh nemám na zítřek hotovej. Jirko, ty už radši nebuď.

    Venku chumelí, blíží se Vánoce. Město je krásnější, než kdy jindy a sněhuláci v něm jsou o něco víc fajn, než kdekoliv jinde byly.

      Na tom náměstí s fontánkama stojí aspoň dvoumetrovej a když se drobet oteplilo a pak zase zmrzlo, vypadal jako živý. Živý sněhulák. Čím se tak průměrný živý sněhulák živí?

    Píííp ... Přemku, teď ne .. já ti stejně neodepíšu, budu rád, když ráno vstanu a dodělám, co mám.

    "Promin, ze rusim, ale Myska si tu vcera zapomnela litacku, tak aby ji zitra nechytil revizor.Dojeli jste dobre, ze jo?"

    Soňa. Díky. Dojeli.. někteří úplně.