"Horká, dobrý deň." Horká? Ale ne, Hořká. Vůbec ne hořká, pomyslel jsem si, když jsem stiskl její drobnou dlaň. Drobnou a horkou, ačkoliv je venku zima. A energickou. To missky většinou nemívají. A taky málokdy mají v očích něco víc, než panenky. Je to krásná ženská, uvědomil jsem si. Unavená, domlácená životem, ale krásná. Škoda, že určitě nebude na padlý existence. Jirko, brzdi.

"Moravec, velmi mě těší."

"To naozaj neviem prečo. Ako vidíte, ani tú kávu som nestihla urobiť."

"Váš manžel to zvládl skvěle."

"On vôbec všetko zvláda skvele," odtušila.

     Kromě svojí ženy, řekl bych. Ale to máme společný. Škoda, že se nezeptá, proč na ní tak čučím.

"Prečo si ma tak prezeráte? A tú ruku by som tiež už chcela naspäť."

     Neřekla to protivně, uvědomil jsem si... a taky jsem si uvědomil, že přesně tohle nejde. Jirko, opravdu brzdi. Stačí, že komplikuješ život jedný ženský.

      Myška mě dneska rozčílila. Marně si říkám, že to nemáme jednoduchý, že je jí šestnáct a že toho je na nás na oba dost. Kurnik ale přece když vím deset dní předem, že potřebuju vytisknout dva cáry papíru, nebudu s tím čekat až do posledního rána. Od té doby, co dělám v oboru, a že to už je skoro třicet let, nemám rád tiskárny. Vždycky s nima byly problémy, ať už v těch slavných výpočetních střediscích a nebo doma ve firmě. Ale zpátky k Myšce - samozřejmě, že tiskárna, do té doby funkční, oznámila potměšile, že prostě tisknout nebude a i když mi to zpětně přijde úplně zbytečný, vybouch jsem. Ono k tomu stejně asi muselo dojít, máme za sebou složitý období a já nikdy nepatřil mezi autisty.

"To si fakt nemůžeš zajistit, aby tyhle věci byly vyřešený dřív než ráno???"

"Ale já ti to včera říkala."

"A já na to zapomněl."

"No vidíš."

"Co vidím?? To je přece tvoje věc, ty si máš zajistit, abys to měla."

     Tuhle logiku prostě nechápu. Hodit problém na někoho jiného a ani si nezajistit, že to vyřeší. Koho mi tohle sakra připomíná...

Práskla dveřma a bez těch papírů mazala do školy.

      Šel jsem do práce a cestou jsem to rozdýchával. Herdek Jirko, co blbneš. Tak si aspoň přiznej, že jsi nevyjel na ní, ale na Milenu. Jo. Začal jsem psát smsku, protože omluvit by se člověk měl... vlastně i když je v právu. Podstatné je to, že jsem ten hlas zvýšil já. Ještě že, když člověk odesílá smsku na přechodu, kde je zrovna červená, tak má podle nové vyhlášky přednost.

    Musel jsem si přiznat, že těch přehmatů mám v poslední době dost. Na rozdíl od Myšky. Ve škole je skvělá, dokonce pro ni vymysleli jedničky s dvojitým rámečkem, aby jich nemuseli psát tolik. Uznávám, že ve škole, kde spolužák v dějepisu označí Jana Amose Komenského národním hrdinou, který dobyl se svými protestními vojsky Naarden a získal tak území pro Československo, to nemusí být ten pravý ukazatel kvality. Ale baví ji to, fotí krásně a když jsme v rámci usmíření vyrazili na večerní focení, zase a opět jsme došli k názoru, že lepší město jsme si nemohli vybrat. Možná to bylo tím, že jsme nevybírali.