O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 1.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 2.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 3.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 5.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 6.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 7.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 8.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 9.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 10.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 11.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 12.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 13.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 14.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 15.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 16.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 17.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 18.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 19.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 20.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 21.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 22.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 23.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 24.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 25.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 26.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 1.326.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 27.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 28.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 29.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 31.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - RETRO...
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 32.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 33.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 34.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 35.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 36.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 37.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 39.
- LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 40.
Přihlášení
Anketa
LÁSKY MÁMIVÉ, STESKY BLÁZNIVÉ - 4. |
Pondělí, 08 listopad 2010 | ||||||
Strana 2 z 2
No - tak to nebyl zrovna důvod, proč bych teď mířil k Hořkému. Zastavil jsem u vilky na okraji města a uvědomil si, jak rozdílné pocity mám ve srovnání s ránem. Jako by se přede mnou otvíraly nové začátky. Neblbni... buď rád, že máš práci a nelez do toho znova, říkal jsem si, ale už jsem tušil, že marně. Co všechno s člověkem neudělá vyléčený zub.
"Inženýr Moravec?" ozval se velmi silný hlas někde v zahradě. "Nejsem inženýr, ale jinak ano. Posílá mě za vámi doktor Slavík," odpověděl jsem směrem k vysokému, statnému chlapovi, co vypadal, jako by mě každou chvíli chtěl spíš vyhodit, než uvítat. "Vy nejste inženýr? Tak jak můžete dělat zdravotnický software?" "Protože to umím. Vy jste doktor z jiného důvodu?"
A teď mě rovnou vyrazí a když budu mít štěstí, stihnu otevřít vrátka. Kupodivu se zarazil.
"Doktor Hořký. Slavík říkal, že jste mu kdysi pomohl. Vypadá to, že ani moc nekecal... možná. Tak pojďte." Ruku jsme si nepodali, ostatně ani jsem po tom netoužil.
"Pavlíno!!! Můžeš nám udělat kafe???" "Pavlíno!!!"
Prohlížel jsem si malou, ale velmi vkusnou halu, plnou mých oblíbených knížek. Kupodivu, docela dost jich bylo ve slovenštině a v angličtině a neměly s medicínou většinou nic společného. "No tak ho udělám sám. Moje drahá polovička zase někde intelektuálně bloumá."
"Vás zajímá kvantová fyzika?" dovolil jsem si poznamenat, prohlížeje si knihovnu. "Ne, to je všechno mojí ženy. Její dětský sny. Však to znáte, vezmete si Miss univerzity a pak s tím musíte žít celej život." "Nemusíte." Chvilka přemýšlení, možná zvažoval možnost, že jsem pokoutní odstraňovač manželek, ale pak chápavě přikývl. "Jo... něco mi Slavík naznačil. Takže tohohle radši necháme."
Začal mi vysvětlovat svojí situaci a poměrně brzo jsme dospěli k rozumnému postupu. On bude léčit, a já po večerech řešit jeho vykazování a účtování zdravotním pojišťovnám. Cenu jsem nasadil mírně výš, v podstatě bych byl rád, kdyby řekl, že o to nemá zájem, ale peníze ho zřejmě netrápily.
Už jsem byl téměř na odchodu, když v hale cvakly dveře. Ta zlatá hříva mi byla povědomá. Science. Samozřejmě ... no nazdar.
Reminiscence
V létě jsme jezdili na chatu k Ohři. Byla úplně obyčejná, bez elektřiny a pro vodu se chodilo s kanystry. Mělo to svoji poezii, i když na poprvé mi asi tři dny chyběla televize, zprávy a vůbec ten standardní frmol.
Jenže - pak si člověk zvykne a najednou ty noční hvězdy, co vám mrkaj až do postele, jsou nade všechny televizní příběhy. Rozdělávali jsme oheň (ne, kamna v chatě byly, zas tak přírodní to vybavení nebylo) a opékali buřty - žádné rozbředlé sojové bubliny, ale ještě poctivé špekáčky.
Vybavil se mi malej Pavlík, když tam pobíhal v jasně žluté froté soupravě - krátký kalhoty a triko - aspoň myslím, že to bylo froté. Petr tehdy přilít s tím, že se Pavel "posrrral" (to odkoukal od Poleďňákové a myslím, že si dal hodně záležet na tom, aby to vyznělo stejně).
Zavolal jsem na Pavlíka, ten přišel zamračenej a zarputile kroutil hlavou, že ne. Bylo to velmi důvěryhodné, škoda, že když se otočil, tak ty froté kalhotky byly žluté jen někde.
Je spousta věcí, u kterých si člověk neuvědomí, že je má naposled. Kupříkladu vůbec nevím, kdy jsem vlastně do té Ohře naposled vlezl. Chata se pak prodala jednomu nabobovi, a místo noční oblohy tam koukal na satelit. Umřel, když se dloubal v nose a přemýšlel, jestli z té chaty nebude lepší udělat elektroinstalační sklad.
Roman
|
< Předch. | Další > |
---|