Před třemi dny, 17. října, by se dožil 90 let skvělý filmový, divadelní a televizní herec pan Rudolf Hrušínský. Jedná se o potomka významného hereckého rodu Červíčků a Budínských. Matka byla Hermína Červíčková, otec, vlastním jménem Rudolf Böhm, později si vzal jméno Hrušínský, a užíval také umělecké jméno Otomar Otovalský. Narodil se 17. října 1920, doslova za jevištěm po představení Taneček panny Márinky.
A tak už jako malý cestoval s kočovnou společností své babičky Anny Budínské-Červíčkové. Divadlo bylo jejich životem a tak nebylo divu, že malý Rudolf rovněž odmalička účinkoval v divadelních hrách. V roce 1937 si Rudolf Hrušínský jako Jarka Rejlek poprvé zahrál ve filmu. Film se jmenoval Lízin let do nebe, své herecké začátky si ve filmu odbývala i začínající Zdenka Sulanová. Následovaly role mladíků; připomeňme třeba nešťastně zamilovaného Michala Laryho ve filmu Noční motýl režiséra Čápa. Ve válečných letech Rudolf Hrušínský zkusil též stát za kamerou, režíroval film Jarní píseň a Pancho se žení. V padesátých letech a šedesátých letech vytvořil pan Hrušínský mnoho filmových rolí - Dobrý voják Švejk, Pandrhola, major Kalaš, předseda MNV v Bílé paní, Kopfrkingl ve Spalovači mrtvol... Mě osobně zaujal v méně známém filmu Naděje, kde hrál s paní Hanou Hegerovou. Na konci šedesátých let byl Rudolf Hrušínský pro své politické postoje odstaven od své milované práce a na několik let mu bylo znemožněno věnovat se tomu, co měl tolik rád a pro co žil - hraní. Až v roce 1976 projevil režisér František Vláčil osobní statečnost a prosadil Rudolfa Hrušínského do filmu Dým bramborové natě. Pana Hrušínského poté začali obsazovat další režiséři - Menzel, Kachyňa - a on vytvořil mnoho nezapomenutelných rolí. Vzpomeňme např. Prepsla ve filmu Pozor vizita, doktora Skružného ve filmu Vesničko má středisková. Pan Rudolf Hrušínský vytvořil rovněž dlouhou řadu divadelních a filmových rolí. Hrál mj. v Městských divadlech pražských, v Divadle ABC a v Národním divadle. Rudolf Hrušínský patří k těm, před jejichž hereckým umem já osobně smekám klobouk, a věřím, že nejsem zdaleka sama. MIA
|