|
 Každému z nás se někdy zdá, že to co prožívá, by bylo dobrým námětem na knihu, že to zní, jako by to někdo vymyslel. Někdy jsou příběhy tak neuvěřitelné, že se člověk skoro diví, když vymyšlené nejsou - např. pohádka o princezně, která se vrací od oltáře se svým novomanželem, a koutkem oka plaše a smutně zachytí v jedné z lavic kostela princovu "cizí kněžnu", jejíž existence jí pak nedá klid až do konce života, kdy se princ s onou „cizí kněžnou" nakonec i ožení.
Jistě už víte, že myslím Princeznu Dianu, tu nejvíce fotografovanou ženu světa, která do britské monarchie přinesla závan ‘čerstvého vzduchu' a byla milovaná jak ve Velké Británii tak i ve světě. Snad právě proto, že se snažila upozorňovat ne na svůj privilegovaný život, ale na život běžných lidí, na jejich utrpení a starosti. K tomu také vedla i své děti. V Londýnském Hyde Parku v roce 2004 odhalili pamětní fontánu Princezny Diany. V jejím typickém stylu - ta fontána nejde do výšky, ale do šířky. Je to velký žlábek proudící vody, který tvoří kruh. Taže v létě se v ní volně brouzdají děti i dospělí; pro tento smysl byla tahle pamětní fontána vybudována. Je tvořena 545 individuálními kusy granitu, který byl rozřezán a kladen tak, že proudící voda vypadá jako zčeřená. Stála jsem tam jednou tak brzy ráno, že ještě ani vodu nepustili. Kolem bylo ticho, tu a tam ranní běžec nebo paní, rozhazující drobečky ptáčkům. Ticho a mír... Ten koncept mne navzájem udivil i potěšil - jak jinak oslavit zesnulou osobu, jakou byla Diana, než dát její památník doprostřed života, k užití všem - ptáčkům, dětem i dospělým. Hanka G.
|
