Přiznám se,  že už ani přesně nevím, jak to vypadá dnes tam, kde kdysi  bývalo moje "doma". Ta ulice se jmenovala Třída Sboru národní bezpečnosti, ve zkratce Třída SNB.  Bydleli jsme v pátém patře a měli z kuchyně balkón, ze kterého tatínek viděl na tabuli tehdejšího Dynama - takže viděl,  kdo vyhrává, jestli Slávie nebo Sparta.

     V domě na rohu bylo řeznictví a z druhé strany mlékárna, pak samobsluha Pramen, ve které toho ale celkem moc nebylo  - kromě konzerv, sklenic s naloženými zeleninami, asi dvou druhů sýrů, pak máslo a mražené rybí filety, nebo višňová šťáva na krupičnou kaši. Měli tam dvě pokladny. Ty ostatní obchody byly skoro vždy jako u snědeného krámu, většinou něco přišlo a rychle se to rozprodalo a hodně záleželo na tom, jestli jste byli zadobře se řezníkem - tak to pak člověk vždy věděl, kdy se jít postavit do fronty na "něco".

     Trošku dále byla drogerie - pamatuju, že tam prodávali šampony v takových úplně malinkých jednotlivých dávkách, jako malé plastické voňavé polštářky - byla jsem dítě a působilo to na mne docela exoticky. Pak bych obchod se zeleninou, kde v zimě měli většinou jen sud kyselých okurek a kedlubny.

     Na ty nesmírně exotické plody byly vždy strašně dlouhé fronty; myslím tím pomeranče a banány  - to působilo jako něco, na co se člověk má spíš koukat, a ne to sníst. 

     Ale skutečné nebezpečí spočívalo v tom toaletním papíru, který prodávalo papírnictví, tedy ale jen občas; maminka mne vždycky posílala vyšpionit, kdy se mám jít postavit do fronty na toaletní papír a většinou jsem byla vždy úspěšná - mne tam znali jak falešnej pětník; ale ne o nic více než každé jiné dítě z okolí, které si chodilo taky pro sešity, inkoust a balicí papír. Po třídě Sboru národní bezpečnosti jezdily dvě linky tramvaje, a hned za kolejemi přes ulici bylo před Dynamem (myslím dnešní Slávií) prázdné prostranství s lavičkami a troškou zeleně.

     Někdy tam ale začali stavět cirkus. Dychtivě jsem to vše pozorovala z balkónu. Nejdříve se objevilo pár maringotek, pak už byl stan skoro zvednut nahoru, a zničeho nic tam stál přenádherný cirkus, maringotky, velké maringotky se zvířaty,  úplně jiný svět sám o sobě.