Do říše snu vcházíme každou noc a vědci říkají, že sní každý, že tenm co tvrdí , že nikdy nesní, si své sny jen nepamatuje. Jako nezletilou mne toto odvětví velmi imponovalo a mívala jsem přítelkyně, které byly schopny mi okamžitě vysvětlovat význam mého snu. Stačilo jen říci, o čem se mi zdálo, hned "šly do snáře", zjistily význam a bylo to.
![](http://obrazky.kudlanka.cz/sen2.jpg)
Myslím, že jsem tomu hodně věřila. Pro psychoanalytiky jsou sny zlatý důl - a svým způsobem dává smysl, že pro každého jedince nabývají symboly význam pouze v kontextu jeho životní poutě a jeho založení. Jsou samozřejmě univerzální významy, např. když se nám zda o lejnu neboli o h*vnu. Prý to je znak štěstí a hojnosti. Ještě jsem ale takový sen neměla. Když se někomu zda o nutnosti jít na záchod, tak je většinou "chvilku před mokrými cejchami", had zase je skoro vždy známka nepřítele, u vody je důležité, jestli je v našem snu čistá, zakalená, klidná, rozvířená, atd. atd. Není to prý tak jednoduché. Na každý pád se někdy ve snech dostáváme do situací, kdy intenzivně cítíme, ať je to úzkost, strach, nebezpečí, překvapení. Někdy máme pocit padání, nebo neschopnost pohybu. Někdy ve spánku potkáváme lidi, na které jsme dvacet let nemysleli, a ještě také v absurdních situacích; jindy nám naše podvědomí navrhne vyřešení toho, nad čím jsme celý den bádali. Příště nás naše podvědomí nebo nevědomí upozorní, že jsme třeba něco udělali špatně, že to, co jsme říkali, vůbec nebyla pravda, nebo "že ta paní, na kterou se neustále usmíváme, je vlastně nenáviděná baba". A čímž jsme starší, tím více sníme o minulosti... Každý máme ten svůj svět, do kterého večer odcházíme a někdy i očekáváme, "co to asi zase bude". Někdy se vzbudíme vyburcováni a zoufale se snažíme svůj sen zachytit. Říkají, že po pěti minutách uniká polovina, po delší době skoro všechno. Také se říká, že máme mít u postele tužku a papír a okamžitě si sen snažit zapsat. Mně to ale vůbec nejde. Většinou zachytím sen, přemýšlím nad ním (pokud mne nerozrušil a nemusím se uklidňovat), ale to psaní mi nějak nejde. Pak vkročím do reality a sen se pozvolna ztrácí. Možná, že za to nestál... ale nikdy se to nedovím .... nebo ano? Hanka G.
|