Tak jsem se zase po dlouhé době vydala do kina. Podrženo, sečteno, za poslední roky jsem tam šla vždycky jen a jen na ženské filmy. Posuďte sami:
Román pro ženy. Líbáš jako Bůh. Ženy v pokušení. O tom posledním vám chci napsat. Říkala jsem si, že udělám článek odborně a podložím to několika větami z kritik. Měla jsem asi smůlu na nějakou chudinku ukřivděnou a závistivou kritičku, leč po přečtení právě té konkrétní kritiky, na kterou jsem tu na netu narazila, bych na ten film do kina ani nešla. Naštěstí jsem byla už před třemi týdny. Takže můj dojem z filmu? Úžasný! Super! Paráda! Symfonie pro ženskou duši, legrace k popukání, vtipné scény střídají klasické scény ze života, chvíli se vám chce brečet ze smíchu, chvílemi vám zatrne, protože je to tak opravdové. Každičkou situaci můžete potkat i vy, v každičké jste se určitě někteří z vás našli a máte ji za sebou. Budu opěvovat Elišku Balzerovou. Ano, tohle byl film ušitý přímo na ni. Sedí jí lépe než kostýmek od Diora. Je nádherná, co si budeme nalhávat. Energie, elán, chuť do života, sexapeal, to vše z ní jen srší. Já si ji nejčastěji vybavuji jako doktorku Alžbětu z Nemocnice na kraji města, cudnou a slušnou, zde hraje pravý opak. Dámu, životem zkušenou, rozvernou, svůdnou i ve věku, kdy by mohla být babičkou, ženu, která to prostě s muži umí a plnou zkušeností a milostných vzpomínek. Jestli se chcete pobavit, běžte na to. Jestli chcete jen vydechnout a zarelaxovat, běžte taky. Jestli chcete vědět, že je možné, aby se zralá čtyřicetiletá žena zamilovala do zajíčka a prožila neopakovatelné zážitky, běžte na to. Jestli pokukujete po mladých mužích, běžte na to. Jestli jen nevíte, co a jak se životem, běžte na to taky. Jestli milujete Elišku Balzerovou, tak to rozhodně nesmíte vynechat. Ona tam přímo exceluje. Září. Je nejlepší. Já ji mám strašně ráda a zde jsem si ji neskonale vychutnala. Stejně jako v monodramatu Můj báječný rozvod, na který asi nikdy nezapomenu. Ale o tom zase někdy jindy. Fakt úžasně nadšená Vodoměrka
|