Písničku Loch Lomond napsal prý v polovině osmnáctého století Skot Donald MacDonald ve vězení v Carlisle, kde se octl po porážce vzbouřenců v bitvě u Cullodenu. Uvězněný voják v ní vzpomíná na chvíle strávené se svou milou. Svou budoucnost nevidí nijak optimisticky.

„O ye'll tak' the high road and I'll tak' the low road,

and I'll be in Scotland afore ye,

but me and my true love will never meet again

on the bonnie, bonnie banks o' Loch Lomond“,

zpívá se v refrénu. Tou „high road" se myslí cesta „vrchem", tj. po kopcích, zatímco „low road“ je cesta ducha, jenž odešel z mrtvého těla. Jiná verze říká, že uvěznění rebelové byli dva a hráli se svými vězniteli hru o život. Písničku pak zpívá ten, který prohrál. A ještě jiný výklad je, že píseň zpívá rebel, odsouzený k veřejné popravě v Londýně. Hlavy popravených pak byly napíchnuty na kopí a vystavovány ve všech městech mezi Londýnem a Glasgowem podél „high road" - té hlavní, nejdůležitější, zatímco příbuzní rebelů se domů vraceli po „low road" - obyčejné silnici pro rolníky a neurozené.)