Nejen pro krásu kvetoucích stromů je od nepaměti nazýván květen měsícem lásky. Jak jinak -  k lásce patří milostná poezie, i když dnešní mladí už ji moc nepěstují. Ale možná je to jen mé zdání, když už tolik let má Nedělní chvilka poezie absence...  Nezbývá mi tedy než vás pozvat na "Čtvrteční chvilku poezie" - na malé setkání s krásou milostných "Veršů psaných na vodu", i když nejsou vždy o lásce naplněné. Ale i to k životu patří...

Když jsem se před lety vdala a přestěhovala jsem se z centra Prahy ke koruně Slapské přehrady - vůbec jsem netušila, kde to vlastně jsem. Nikdy jsem nebyla ani tramp, ani skaut, moje příroda se sestávala z petrželové nati v misce s vodou a andulky, která sice nemluvila, ale zvonila jako tramvaj.

"Přicházela jsi blíž a blíž, menší a menší. Viděl jsem tě celou. Zem otřásla se, na tvůj kříž zavěsila se tíha má. A hlavou ve hvězdách ještě, pod koleny cítilas nedočkavý svět. Menší a menší. Do vlasů zapletlo se ti vlhké listí. Nad tebou od obzoru k obzoru tvůj odložený závoj vlaje, nesmírný mléčný stín, ty dechem nyní změřitelná..." psal František Hrubín.  Ale - to byl muž... Wendy nám přiblížila pohled žen:

V pondělí 16.4. se v Praze v pasáži Černá Růže sešli zpěváci, herci a další přátelé, aby popřáli hodně štěstí Jarku Šimkovi a jeho novému CD „Vůle“. Šimek představil tři písně, největší ohlas měla právě ta titulní. Jako host vystoupila zatím poměrně neznámá, ale velmi dobře znějící Zuzana Nová s písní Malade. Její zpěv má velkou budoucnost.

Případně zdobné minipsy? Nedávno jsem dostala e-mailem (viz dole) fotky „skoro-utopenců“, což mi připomnělo přibližně roční trápení… Jednou v zimě si má dcera pořídila své první dítě – boloňského psíka. Náš psí šlechtic měl v době, kdy se u nás ubytoval, cca 20 cm do šířky i délky a stejně tolik dekagramů.

Televize hýří nekonečnými seriály. Z Ordinace vplujeme do Světel pasáže. Ráno se kocháme urostlými těly jihoamerických svalnatců případně krásnými polonahými těly jejich ženských protějšků  - jak má kdo co v oblibě (to je tak jediné, co může na těchto příbězích zaujmout). Odpoledne Krok za krokem projdeme Hvězdnou bránou a každý zločin vyřeší Policie (já nevím, kde všude).

Dlouhá léta jsem věřila, že je na světě všechno správně rozdělené, umravněné - lidé, zvířata, ptáci, rybičky, plazíci, hmyz, baktérie a další z našich souputníků. Lidičky, kteří se světem pohybují přivázáni ke svým psům, jsem považovala za poněkud dětinské, nesamostatné a prostřednictvím zvířat si prodlužující sebevědomí.

Karel Plíhal tvoří neopakovatelné texty plné poetiky, hledá a nachází zajímavé rýmy a slovní spojení. Poté je s lehkostí doplňuje příjemnými melodiemi, a tak vznikají jeho písně, které spíš pohladí než nakopnou. Při poslechu jeho studiových alb je zřetelně cítit postup směrem k jednoduchosti.