Krásně dozlatova usmažený obalovaný řízek... Podle vaší chuti buď neodolatelně šťavnatý z vepřové krkovičky nebo naopak lákavě křupavý z kuřecího prsíčka. Představujete? Pokud řízky nejíte, tak máte smůlu, holt nic není dokonalé. Minulý pátek odpoledne jsem se vracel z práce a v podchodu před vestibulem metra jsem je potkal. Mladá dívka s dlouhým copem měla přes bundu oblečenou zástěru, jakou nosívaly služky za první republiky a na bílém čepci na hlavně jí zářilo vyšité slovo „svatba.“ Vedle ní stal vysoký mládenec, kterému z porozepnutého kabátu vykukovalo komornické sako a bílá košile s motýlkem.

Neděle, den jako stvořený pro půvabnou lyrickou báseň. Robert Herrick (1591 - 1674), byl anglický lyrický básník proslavený sbírkou básní „Hesperides“, která vyšla v roce 1648 a byla věnována princi Waleskému. Celý život prožil jako starý mládenec a má se za to, že ženy z jeho básní byly jen ženy vysněné a nikoliv skutečné. Ačkoliv, kdo ví… Z jeho slavné sbírky básní jsem si pro vás dovolil vybrat a přeložit báseň „The Vine“…

Následující pondělí ráno jsem zaspal. Naštěstí se to po plese nebralo nijak tragicky, Přemek dokonce prohodil něco o tom, že ústav může být vůbec rád, že jsme přišli, ale v naší situaci bych na to moc nespoléhal. Jestli nás konzilium pošle do kytiček, tak nebudeme muset vstávat ráno vůbec - dávky se vydávají i po obědě, pokud se nepletu. „S těmahle srandičkama radši ani nezačínej" zavrčel Přemek a zkoušel si udělat silnější kafe než obvykle.

Ale to je paráda. Takže šifra. Hm. Koukám na ten řetězec znaků, na substituci to nevypadá. Opticky na mně z některých míst vyskakují celé výrazy, to bude spíš transpozice. Nepředpokládám na poprvé ani žádného Vigenera nebo dokonce něco moderního, vymyslet kryptoanalytickou chuťovku není jen tak. A navíc by napoprvé riskovala, že selžu. Tak jdem na to... T O R D V I E Z S Z C K E Z Y P I V A X A, D J U N E E F S K I P A M D S I M A C O R O D A D Z A N E. S Y C H W A C E R G S V D N E D B Y E T F J K D E C O J T O SE A R M? Ten konec nabízí CO JSEM... kdyby to tak bylo, co by bylo třeba udělat...

Dneska pro Myšku přijede švára. Jezdí sem pracovně obtýden, ani nevím jestli se s ním chci vidět. Vlastně ani nevím, jestli je to švára, když je to manžel sestry mojí ženy. Jo, tohle názvosloví mi dělalo problém vždycky. Takže vlastně bude na světě po rozvodu jednodušeji - to mě nenapadlo. Předtím ale na nás ještě čekal předvánoční úklid v zrychlené verzi. Všimli jste si někdy, jak se zajímavě ztrácejí věci v domácnosti? Já vím, už to kdysi řešila Ljuba Skořepová, ale ono je to fakt! Nejdřív nám mizely lžičky, pak ponožky, nakonec i hrnce. Ne, jeden jsme našli u Soni, které jsme nesli jeden velmi vydařený oběd, a druhej se, nevím proč, našel v koupelně. Já bych ty trpaslíky nepodceňoval. Tomu našemu jsme začali říkat Trkvas.

V ranní poště přišel konečně návrh na majetkové vyrovnání od Mileny, nerozumím tomu. Pořád se chce rozvádět, ale rozvod by nepodala do dneška, ten jsem musel zařídit já a teď přidala do dohodnuté varianty to, že chce zaplatit „zvýšené náklady". V podstatě úplně přesně tu částku, kterou má ona platit na Myšku. O co jí proboha vlastně jde? Zrovna když jsem přemýšlel, jestli náhodou nezaměňuje náklady a nároky, vyskočil mi v outlooku další mail.

Mrzne, až praští. To je taky dobrej obrat. Já bych teda v tomhle mrazu opravdu někoho nejradši praštil. Nemám rád zimu. Mám rád slunce a horko, ostatně jako každý lev. Když teploty stoupají vysoko nad třicet, a všichni kolem se cítí jak zmrzlina mimo mrazák, jsem ve svém, živlu. Moje zážitky se zimou jsou v podstatě do jednoho nepříjemný. Silvestr na horách byl jediný, který jsem prospal, protože jsem přišel dva dny předem o hlasivky, koleno jsem si otočil na lyžích pro jistotu dvakrát a byl jsem snad jediný horal, který při výstupu na Rysy sešel do vážské nížiny.

Psát v noci by se nemělo. Noc je prolhaná... ale krásná. Ne vždy, vybavují se mi noci, kdy člověk žebral o spánek a ten se nechtěl dostavit. Bylo jich moc, ale to už je dávno pryč. V poslední době padám do postele únavou, ale aspoň něco se už ukazuje na konci tunelu, a pevně věřím, že to není pouze přijíždějící vlak. Přemýšlím o Pavlíně a zakazuju si myslet na to, že by mohla být něco víc, než jen manželka klienta. Třeba je to jen reflexe, třeba je to jen náhrada.. a třeba je to světýlko. A nebo taky jen pomsta jinému chlapovi? Hořká pomsta... Nevím.