|
 Konečně zapršelo... Nemohla jsem na zahradu, abych nerozšlapala cestičky a dosetý trávník. Místo toho jsem sáhla po knížce, kterou jsem kdysi dostala od mámy k vánocům a ještě týž večer jsem ji přečetla. Její děj se odehrává v sedmdesátých letech, ale klidně by se mohl odvíjet dnes. To by ovšem příběh by byl asi drsnější, krvelačnější a bylo by v něm plno sexu.
Tato kniha je však laskavá, humorná a rozhodně vám nezpůsobí noční můry. Čte se tak, jako byste se dívali na příjemný film.
Když v ráji pršelo
Jan Otčenášek, Český spisovatel, Praha 1980
Hlavní hrdinka Ludmila je učitelka z Prahy. Formou deníku vypráví kousek ze svého života, kdy následuje hlas svého srdce, romantika a snílka, a následuje trochu nepraktického muže Petra, filozofa s doktorátem) do hlubin šumavských pohraničních hvozdů. Mají vyhlídnutý objekt starého mlýna, který zakoupili a rozhodli se zrekonstruovat a provozovat v něm hospodu a penzion. Na cestu se vydali stařičkým, téměř nepojízdným vozem, kterému důvěrně říkají Samson.
Zažijí drsnou horskou zimu a pocit bezmoci, dům je provlhlý, špinavý, plný harampádí a bez přívodu elektrické energie a vody. Musí se spolehnout jen sami na sebe. Jsou závislí na mizivých zásobách potravin, protože sněhové závěje jim nedovolí několik dní vyjít dál než na pár metrů od domu. Setkávání s místními lidmi proběhne místy s humorným podtextem, jindy dojde až k fatální neshodě.
Spousta každodenních trampot při dřině s vyklízením a opravováním polorozbořeného domu Lídu s Petrem stmeluje, ale oba si postupně uvědomují, jak jim chybí město, kavárny, telefon – prostě civilizace.
…Byla sobota, a tak jsem se s požitkem věnovala péči o svoje tělo, umyla jsem si vlasy v šamponu, a když jsem je sušila u okna, naskytla se mi kuriózní podívaná.
Po cestě ode vsi šel - pokud se to dá nazvat chůzí – Petr a na dlouhé šňůře za sebou táhl černobílé strakaté, neobyčejně rohaté a neobyčejně vzpurné zvíře - kozu! Chování obou - tj. Petra a kozy - by se dobře vyjímalo v některé z němých grotesek. V prvním okamžiku jsem nevěřila očím a zauvažovala, jestli se Petr dočista nezbláznil. V překotném chvatu jsem se oblékla a řítila se na dvůr.
Zrak mě nemýlil!
Petr už dovlekl zvíře až k jednomu z chlívků a teď se je pokoušel dostat dovnitř. Marně, koza se vzpírala.
Zamračeně na mě vybafl: „Nezírej a pojď mi s ní píchnout! Nemáš tušení…buď táhla ona mne, nebo já ji, jeden keř nenechala na pokoji, zrůda! A vykadila něco přes milión bobků!“ Konečně je mlýn opraven, pokoje zařízeny a hospoda otevřena, ale nejsou jaksi hosté a kýžený efekt se nedostavil. Idylka se nekonala... Následkem je paradoxně i po velkém fyzickém a psychickém vypětí návrat zpět do Prahy, který Lída bere trochu jako svoji prohru, ale současně jako ulehčení. Její vztah s partnerem tato životní epizoda jen upevnila, a i když oba musí znova začínat, nepůsobí závěr knihy jako rezignace. Knihu doprovázejí ilustrace mého oblíbeného malíře Jana Černého. Krásné a pohodové chvíle při čtení vám všem přeje Regina
|
