O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

MARTIN EDEN PDF Tisk E-mail
Středa, 12 listopad 2008

Martin Eden  od Jacka Londona je jednou z těch knih, ke které se ráda vracim... moc se mi líbí ten motiv, kdy se Martin zamiluje do Ruth, která ho převyšuje jak vzděláním, tak společenským postavením, a přestože si je těchto rozdílů vědom, tak to nevzdá a začne na sobě pracovat... a nakonec nejen, že se jí dokáže vyrovnat, ale v mnohém ji dokonce o hodně předčí...

 

 

 

 

 

     Myslím, že úsilí vyrovnat se tomu druhému v jeho silnějších stránkách, by bylo zdravé v každém vztahu... a to je to, co jsem si z té knížky mimo jiné odnesla :-)   A tak jsem pro vás vybrala pár bodů, které mě v této knize nejvíc zaujaly - chci ji tak připomenout těm, co knížku četly - případně nalákat ostatní, které ji ještě neznají.

 

 

 

 

 

      Martin Eden zachránil Arthurovi život a byl za odměnu pozván na návštěvu k Morseovým, kde se setkává s Arthurovou sestrou Ruth. Od prvního okamžiku se do ní zamiluje. Je to člověk trochu těžkopádný a zpustlý, ale v jádru velmi citlivý a tak pozná rozdíl mezi sebou a Ruth. Rozhodne se tento rozdíl překonat a zakrátko se naučí společenskému chování. Se spisovnou řečí, gramatikou a literaturou mu Ruth pomůže... a jak se tak schází, tak pomalu - aniž by si to uvědomovala - začíná Martina milovat...

 

     Druhou Martinovou láskou se staly knihy. Objevil v sobě spisovatelský talent a pokouší se psát. Jeho básně - zpočátku neumělé - se začínají zdokonalovat.

 

 

"Peníze samy nebyly Martinovi ničím. Jejich hodnota byla jen ve volnosti, kterou za ně mohl mít, v slušném oblečení, které za ně mohl pořídit, neboť to vše ho přibližovalo - a rychle přibližovalo - k útlé, bledé dívce, která probudila jeho život k poznání sama sebe a dávala mu tolik vznětu.."

 

      Jednoho slunečního odpoledne se Martin vyzná ze své lásky k Ruth. Teprve tehdy Ruth překoná námitky svého rozumu a přizná si, že jeho lásku opětuje.

 

"Jak jen jsi to, Martine, udělal, že jsem se do tebe zamilovala?" "Nevím," zasmál se, "leda snad tím, že jsem tě miloval, neboť jsem tě miloval tak silně, že by to roztavilo kamenné srdce balvanu, tím spíše srdce živoucí, dýchající ženy, jako jsi ty."

 

     Martin se nadáním a obrovskou pílí povznesl duševně nad své druhy z dělnické třídy. Přestal už bezmezně obdivovat Ruth, měl již na vše své názory, často jiné a mnohdy lepší. Nic se však na jeho lásce k Ruth nezměnilo...přesto ho však mrzelo její nepochopení.

 

"Co v něm bylo veliké a silné, to neviděla, nebo, což bylo ještě horší, chápala nesprávně. Nedokázala držet krok s rozlety jeho ducha, a kdykoliv jeho mozek překročil meze jejího chápání, měla za to, že propadá bludu. Dosud ještě ničí mozek nepřekročil meze její chápavosti. Vždy ještě duševně postačila otci, matce i oběma bratrům, a proto věřila, že chyba je v něm. Stará tragédie odloučení vymezenosti, pokoušející se poučovat vesmírnost..."

 

"Já jsem já a nepodřídím svůj vkus ani jednomyslnému úsudku celého lidstva. Když se mi něco nelíbí, tak se mi to nelíbí a dost, není jediného důvodu pod božím sluncem, proč bych se měl kvůli tomu opičit a říkat, že se mi to líbí jen proto, že se to líbí většině mých bližních, nebo že většina mých bližních předstírá, že se jí to líbí. V tom, co se mi líbí nebo nelíbí se nemůžu řídit nějakou obecnou módou..."

 

"Dobrá, probojuje si cestu vzhůru a ještě výš. A Ruth vezme s sebou. Jak mu bylo jasné, že jemu bylo velmi napřekážku jeho původní prostředí, tak také nyní postřehl, že i ona měla podobnou překážku. Neměla možnost růstu. Knihy ve skříních jejího otce, malby na stěnách a hudebniny na klavíru- všechno to bylo jen křiklavou okázalostí."

 

     Morseovi si nepřáli, aby se Martin s Ruth oženil. Připadal jim příliš nevzdělaný, hrubý, chudý a bez pořádné práce. Psaní mu zatím žádné výdělky nepřinášelo, všichni redaktoři jeho práce odmítali. Noviny o něm napsaly hanebný, urážlivý a nepravdivý článek a Ruth se s ním rozešla... Najednou však přišel zlom, jeho práce začaly mít úspěch, začla po nich být velká poptávka a z Martina se rázem stal bohatý a slavný člověk. Neměl z toho však žádnou radost, život ho již netěšil.

 

"Spánek se mu stal zapomenutím a každého dne, kdy se probudil, se probouzel s lítostí. Život mu působil starosti a nudil ho. Čas mu byl mukou."

"Myslím, že život je jenom omyl a hanba!"

 

     Ruth za ním přišla, že by se chtěla usmířit.

 

"Nyní věděl, že ji skutečně nemiloval. Miloval idealizovanou Ruth, éterickou bytost, kterou sám stvořil, jasného a zářivého ducha svých vlastních milostných básní. Tu skutečnou buržoazní Ruth se všemi jejími buržoazními chybami a duchem beznadějně zmrzačeným buržoazní psychologií, tu nemiloval nikdy."

 

     Rozhodl se odjet na své milované ostrovy Tahiti - ale ani toto rozhodnutí ho netěšilo. Až cestou, ve verších Swinburnových, nalezl řešení.

 

"...že vždycky čeká věčná smrt na člověka, ten verš ho vzrušoval hlubokým pocitem vděčnosti. To byla ta jedna jediná dobrotivost vesmíru. Když se život stal bolestivou únavou, byla smrt ochotna zkolébat ho do věčného spánku."

 

     Skočil do moře a utonul.

 

 

 

 

 

     Kromě toho výše popsaného motivu se mi ještě na této knize líbí  moment, kdy Ruth, popostrkována svými rodiči, přichází za (nyní již slavným, úspěšným a bohatým Martinem) a lituje toho, že ho jakožto chudého nýmanda odkopla .... a jak se tím strašně shodila, protože to ukazuje její maloměšťáckou povrchnost a vychytralost  - v celé své kráse.

 

 

Věřte, je to kniha,

 ze které se dá čerpat... 

 

Sandra

 

Komentáře (8)add feed
Jack London : alena puntíkovaná
to je moje láska od dětství. První, co jsem od něj četla bylo volání divočiny - bylo mi asi sedm a byla jsem uchvácená. Pak jsem sháněla všecky jeho knížky... strašně se mi líbila povídka "láska k životu"..já holt byla vždycky na to žrádlo, taky se mi líbilo Měsíční údolí a Bílý tesák. Až jako dospělá jsem četla Tuláka po hvězdách a Martina Edena. TakY povídky Odysdsea severu,Kaňon samé zlato, Bílý den, povídky z jižních moří...milovala jsem ho...je to zázrak, že ho komunisti nezakázali.
listopad 12, 2008 10:36
K Londonovi mam hodne blizko : Polarka
vzdyt zil tady u nas na Klondiku. Nesic prospektoval a pak si zabral klejm na Hendersonove potoce v rimu 1897. Behem dlouhe zimy sbiral namety na svoje knihy. V kvetnu 1898 onemocnel na kurdeje,byl prevezen do Dawsonu do nemocnice a odjel prvnim parnikem domu. Presto ze tu byl necely rok, jeho knihy odsud patri k tem nejlepsim co napsal. Aspon podle mnesmilies/smiley.gif Jinak ho komunisti nezakazali protoze byl v podstate socan. Vysel z velice chudych pomeru, sam se vypracoval......Jeho srub mimochodem nasel pak Cech, Rudy Burian a byl prevezen do Dawsonu. Rozdelil se napul a ta druha polovina byla prevezena do Oaklandu.
Jak London patri k nasim oblivenym autorum, diky jemu zijeme tady na Klondiku. Navstivili jsme ale i jeho hrob v Californii.

listopad 12, 2008 15:32
teda ja si primo dala zalezet na preklepech:( : Polarka
sorry!
listopad 12, 2008 15:35
copak to , že byl : Puntíkovaná
socan, komunistům zas až tak nevadilo...oni zakazovali pro míň. Ale jše dobře, že to neudělali
listopad 12, 2008 15:51
Bílého tesáka jsem četla mnohokrát : wendy
a u filmu se rozčilovala a plakala...ráda bych si přečetla The God Of this Father, ale to myslím nebylo přeloženo. Nejvíc se mi líbí Tulák po hvězdách. Jo a kromě toho všeho to byl pěknej kluk.
listopad 13, 2008 06:58
. : Míša šíša
Tuláka po hvězdách taky považuju za nejlepší Londonovo dílo.
listopad 13, 2008 08:54
Omyl : Mikin
Rudy Burian nebyl Cech, ale Rakusak. Cesky pokud vim vubec neumel.
Hlavni zasluhu na nalezeni srubu Jacka Londona nalezi dosud zijicimu spisovateli Dicku Northovi, autorovi knihy "Mad Trapper of Rat River" a dalsich knih. Cloveku, ktreho ja i ma manzelka Joanne povazujeme za sveho pritele. Ostatne - staci "zagooglovat".
http://www.yukoninfo.com/dawson/info/jacklondon.htm


listopad 18, 2008 04:18
Upresneni : Mikin
Abych upresnil sam sebe, Rudy a Yvonne Burian maji velkou zasluhu na tom, ze se na existenci srubu nezapomelo. Ono bylo v celem tom procesu zachrany a premisteni Londonova srubu zapojeno dost lidi. Zajimavy (pro anglicky mluvici) je tenhle clanek:
http://www.jacklondons.net/jack-london-cabin.html
listopad 18, 2008 18:14
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]