O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
- NENÍ KŠEFT JAKO KŠEFT
- BRÁNA DO PEKLA
- ROZMARNÉ HRY DOSPÍVÁNÍ
- HODINY KLAVÍRU
- TAKOVÝ JEDEN VÍKEND...
- RECENZE - KDYŽ V RÁJI PRŠELO
- MÁM RÁDA SVOJE AUTO
- RODINNÁ IDYLKA
- AGNUS DEI
- PÁNOVÉ, TAKOVÁ EROTICKÁ MASÁŽ...
- INTERNET EXPRES
- JAK TATÍNEK PROHRÁL
- KREV POD OBOJÍ
- JO, KOMPJŮTR, TO JE MOJE...
- LIDÉ, ZVANÍ MIMÓZNÍ
- ROZEZNÁTE - POZNÁTE - NAJDETE? - XII.
- MAGICKÉ ZRCADLO - NEŠTĚSTÍ
- "HOP NA DRUHOU"
- STOLETÍ VHODNÉ PRO ŽENU
- ČÍM TO DÍTĚ BUDE?
- UMÍTE NOSIT KILA?
- OD ARCHEOLOGIE K AKTŮM SPOLUŽAČEK
- ČEŠTINA A MORAVŠTINA - I.
- O DUŠÍCH A DUŠIČKÁCH
- DOPISY - DOPIS SOUSEDCE
- MAMMA MIA!
- PRO KRISTOVY DRAHÉ ROKY...
- MARTIN EDEN
- ARCHIV - JAK PŘEŽÍT VÁNOCE
- VZPOMÍNÁNÍ VÁNOČNÍ
- O FILMU "CESTA DOMŮ"
- NEZAPOMENUTELNÝ PREZIDENT
- ŽIVOT A LÁSKY JEDNÉ ĎÁBLICE
- POHÁDKA NA PONDĚLÍ
- MIROSLAV MORAVEC
- SVÁTEK MAMINEK SE BLÍŽÍ
- CO VYPRÁVĚLA DLAŽEBNÍ KOSTKA
- VRAŽDY V MIDSOMERU
- BRITAIN´S GOT TALENT
- VZPOMÍNKA NA WALDU A MILANA
- VZPOMÍNKA NA JIRKU SCHELINGERA
- JON DAVIS - "HEZKÝ VÍKEND"
- CO JSME PRÁVĚ ČETLI - I.
- CO JSME PRÁVĚ ČETLI - II.
- CO JSME PRÁVĚ ČETLI - III.
- KAM SE PODĚL POMALEJ ČAS?
- MILIARDÁŘ - KINO ZA VŠECHNY PRACHY
- TO SNAD NEMYSLÍTE VÁŽNĚ, PANE FEYNMANE!
- KNIHA O NAUČNÝCH STEZKÁCH A TRASÁCH
Přihlášení
Anketa
TAKY MILUJETE HERRIOTA? |
![]() |
![]() |
![]() |
Úterý, 03 červen 2008 | |||||||
Vzpomínám si na dobu, kdy jsme ve čtvrtek stávali frontu před knihkupectvím, ve snaze uloupit nějakou novinku, i na zklamání, když byla ta pravá a vyhlídnutá kniha vyprodána těsně předtím, než jsem došla na řadu. To už dnes nehrozí, krásných knih je všude dost, můžeme si vybírat mezi všemi žánry, cizími i tuzemskými autory, podle nálady a hlavně i podle stavu naší peněženky. Čtu ráda a čtu všude. Četla jsem cestou do práce, půl hodiny vlakem ráno a půl hodiny vlakem odpoledne k tomu doslova svádělo, co taky jiného chcete dělat? Koukání z okna po krajině přestane bavit už druhý týden po začátku dojíždění.
Čtu v čekárně u lékaře, ráno u snídaně, večer při televizi (někdy je to jediná možnost, jak to naše slavné televizní vysílání přežít bez úhony a nudy), čtu venku u Moravy, když venčím psa.
Snažím se každý měsíc si koupit nějakou knihu, nejčastěji je to další díl Úžasné Zeměplochy od Terryho Pratchetta, protože stále ještě nemám doma všechny její díly. Prolezla a pročetla jsem skrz naskrz celou naši olomouckou knihovnu, s výjimkou knih od Rosamundy Pilcherové, Heleny Courths-Mahlerové a jim podobných, protože na tohle já prostě nějak nejsem. Většinou proletím regál s novými knihami a pak už jen nešťastně hledám, co jsem ještě nečetla. Ovšem jako už poněkolikáté se mi stane, že prostě zapomenu, že ve středu naše knihovna nefunguje, stejně jako tentokrát a vracím se domů se starými knihami.
A protože mě děsně, ale děsně brala chuť něco si přečíst, tak jsem jako už tolikrát přerovnala svoje knihy v knihovničce, nastrčila zadní řadu dopředu a - narazila jsem na svého oblíbeného zvěrolékaře... To by se zvěrolékaři stát nemělo, Když se zvěrolékař ožení, Zvěrolékař a jeho přátelé, Zvěrolékař mezi nebem a zemí a Zvěrolékař opět v jednom kole. Klasika. Taky tak milujete milé a rozkošné příběhy od Jamese Herriota? Já teda NESMÍRNĚ MOC. Tohle jsou knihy, které můžete číst pořád dokola, psané s láskou k zvěrolékařské profesi, ke zvířatům, k lidem, s pokorou a něžností, ať je vám patnáct nebo šedesát let - aspoň tedy já to tak cítím.
No a jak to nakonec dopadlo? Skončila jsem v posteli s hrnkem černého čaje s bergamotem a se svým oblíbeným „Zvěrolékařem“ v ruce. Ani seriálová Ulice mě nedovedla od mého Herriota odtrhnout...
Pavla Vodoměrka
|
< Předch. | Další > |
---|