Jakub Jakub zmateně otevřel oči. Kolem byla úplná temnota a ticho. Nejdřív vůbec nechápal, kde je. Kdyby ho něco tvrdého netlačilo do zad, měl by pocit, že se vznáší v černé nicotě. Má vůbec otevřené oči? Ze všech sil vytřeštil oči, ale pořád nic neviděl. Vnitřnosti se mu stáhly hrůzou, že oslepl. Ale pak se mu začaly vracet vzpomínky. S bušícím srdcem se posadil a hmatal kolem sebe po prašné zemi. Jsem ve sklepě. Neoslepl jsem, jsem jen ve sklepě…

Jeho oči se po chvilce začaly přizpůsobovat tmě, maličké množství světla se totiž šířilo od zvláštní svítící čáry asi dva metry vysoko a pět metrů daleko. Došlo mu, že to musí být škvíra od dveří ven, protože pod ní po chvilce rozeznal nejasný obrys dřevěných schodů.

Něco ho pálilo na temeni. Sáhl si tam a sykl bolestí. Vlasy měl slepené krví, která asi pořád trochu tekla. Prsty měl po dotyku mazlavě vlhké.

Jak dlouho tu asi ležel? A na čem to ležel? Záda ho bolela nejen z pádu ze schodů, ale i z toho, jak ho něco tlačilo do žeber a páteře. Prsty pod sebou nahmatal podlouhlé oblé tvary…lešenářské trubky? Šátral kolem sebe dál, po různém harampádí, které tu svému osudu zanechal původní majitel domku. Pak rukou přejel přes něco, co nemohlo být nic jiného než pavučina. Silná, velké pavučina plná vysátých hmyzích mrtvol.

Ztuhl.

Chvíli se leknutím nedokázal ani pohnout, srdce se mu rozbušilo tak, že měl pocit, že mu exploduje.

Hlavou mu znova projela vzpomínka na to, jak ho minulé léto na Moravě kousl ten pavouk.

Blbnul tehdy v trávě a dělal kotrmelce.

Šaškoval a snažil se rozbít napětí, které cítil mezi rodiči.

Dělal, jako že je cirkusový artista a po každém kotrmelci hlasitě vykřikl „Oléé!“

Jeho ségra Alice se smála, ale rodiče ne. Cestou na dovolenou už se stihli několikrát pohádat o nějaké pitomosti, co máma zapomněla zabalit.

Při jednom kotrmelci ucítil, jak jeho ruka projela pavučinou schovanou v trávě.

A pak přišla ta palčivá bolest. Včela už ho bodla a vosa dokonce několikrát, ale tohle bylo horší. Jako kdyby ho bodlo pět včel dohromady. Zaječel a podíval se na svojí ruku.

Mezi prsty měl asi dvoucentimetrového pavouka. Jakub znovu zaječel a zatřepal rukou, aby se ho zbavil.

Následujících dvacet čtyři hodin bylo nejhorších v jeho životě.

Tedy až doteď. Bolest z pavoučího kousance se šířila a po chvíli měl pocit, že mu ochrnula celá ruka. Rodiče se začali strašně hádat. Máma ho chtěla odvézt do nemocnice, táta říkal, že v Čechách žádní jedovatí pavouci nejsou a že bude stačit, když pojedou k nejbližšímu obchodu, koupí zmrzlou zeleninu a jen to zchladí.

Že Kuba není žádná bábovka.

Kuba nechtěl být bábovka, nechtěl tátu zklamat.

Ale po pár desítkách minut v autě už brečel tak, že měl problémy se mezi vzlyky nadechnout.

Nebylo to jen kvůli bolesti, bylo to i kvůli tomu, jak na sebe rodiče křičeli.

V jednu chvíli dokonce máma chtěla odbočit k poliklinice, ale táta nechtěl a tak mu trhla volantem.

Málem se vybourali. To už brečela i Alice.

Jakub si byl jistý, že tohle byla ta chvíle, kdy se rodiče rozhodli, že už spolu nemůžou být.

Kvůli němu.

Kvůli tomu debilnímu kousnutí.