Evelina Merová, autorka knihy Opožděné vzpomínky, se narodila v roce 1930. Jenže koncem třicátých let dostávaly politické události rychlý spád: první měsíce nacistické okupace znamenaly pro Židy rostoucí diskriminaci, ztrátu majetku, ponižování a nejistotu. Deportace do Terezína a posléze do Osvětimi. "Jedenáct mi bylo v Praze, dvanáct v Terezíně, třináct v Osvětimi, čtrnáct na pochodu smrti," shrnuje své dětství jednou větou.
Autorka má výjimečný talent k poutavému vyprávění,
takže se do všeho, co líčí, hned vžijete, prožíváte to spolu s ní a trnete
úzkostí a hrůzou. Všechno začíná v idylickém předválečném Československu, kde
život holčičky, narozené do láskyplné a dobře situované pražské rodiny, zpočátku
vypadá pohodově, ale postupně se nad ním stahují mraky – i když to, co za pár
let nastane, si nikdo neumí představit ani v nejhororovějším snu.
Postupně s
protagonistkou prožíváte, jaké to je, když jste stigmatizováni jako „nižší
rasa“ a připravováni o další a další stránky běžného života: od příkazu
odevzdat všechna domácí zvířata (což znamenalo vzdát se svého kanárka), přes
zákaz jezdit tramvají a chodit do školy, po stěhování celé rodiny do stísněných
poměrů, protože směli obývat jen jedinou místnost...
Následuje transport do Terezína, kde dívka žije v
dětské skupině, kterou dokáží obětavé vychovatelky stmelovat a vlévat do
mladých duší naději, odhodlání a pevné morální hodnoty. A pak transport do nepředstavitelně hrůzných
poměrů dalších koncentráků, jejichž přežití se rovnalo opravdu zázraku.
Všechno graduje jako v promyšleném hororu, přitom je
to jen střízlivý popis skutečnosti. Tohle vylíčení holocaustu je působivější
než různá jiná, která jsem kdy četla, snad i kvůli tomu pohledu dětskýma očima.
Snad ještě zajímavější, protože unikátní, je vylíčení
toho, co v jejím životě následovalo po válce. Sovětští vojáci posílali
osvobozené vězenkyně vlakem na východ, do hloubi Sovětského svazu. Ve skupině
vězenkyň zaujala tehdy čtrnáctiletá Evelina vojenského lékaře, který se ji
rozhodl adoptovat a nabídl jí, aby žila s jeho rodinou v Leningradě. Její kamarádky jí radily, aby souhlasila, vždyť se
může později vždycky vrátit domů. Realita ale byla jiná a zcela ne růžová – dívenka,
připravená o rodinu, o všechny příbuzné a o vlast, se najednou ocitá v drsných
poměrech běžné sovětské domácnosti.
A
nejde jen o nepohodlí spojené s tím, že rodina obývá v komunálním bytě jen
jedinou malou místnost, že trpí hmotným nedostatkem, ale že dospívající dívka
hlavně strádá citově, protože výchova adoptivních rodičů je velmi přísná,
restriktivní a postrádá pochopení a láskyplnost.
Židovství je třeba utajovat, protože ve stalinském
režimu je cejchem.
Denní život určuje ideologie, bída vydávaná komunistickým
režimem za blahobyt a všudypřítomný strach. Evelina má tvrdě zakázáno mluvit o
své minulosti, nikdo nebere ohledy na to, že zvládat celý nový život a studium
v ruštině je pro ni těžké. Nakonec ale úspěšně vystuduje a stane se (paradoxně)
učitelkou němčiny.
Brzy si založí šťastnou rodinu s milujícím manželem a dětmi.
Následují čtyři desetiletí života v Sovětském svazu, s novou identitou a
starými vzpomínkami, které ale nikdo nechce slyšet.
Jakýsi happyend nastává až na samém konci, kdy se
vypravěčka ve svých pětašedesáti letech rozhodne, odjede a opět se natrvalo
usazuje ve své milované Praze.
To vypada na silny pribeh a na knizku, kterou urcite zkusim koupit. Ale musim se priznat, ze kdyby se oba zrudne rezimy nezhroutily a nebyl tam proto ten happyend, dokazal bych to jen tezko... Mikin
červenec 05, 2022 04:31
... : Josef Kouba
Člověk by předpokládal, že se lidské vztahy vyvíjí k lepšímu, nic takového. Je to jen chytře vylepšené. Vždy jde o peníze a umírají ti bezejmení. Ti bohatí včas odcestovali z Německa a ostatních osmdesát procent skončili v koncentráku. Jsou to tragické příběhy. Ale zásadní otázka je proč?? Proč ta nenávist? Proč tolik nenávisti. Za ukřižování Ježíše, to snad ne. V prvním Ruském revolučním výboru v roce 1917 bylo z520 členů 480 židů. Zázrak. Jak je to možné když v Rusku jich žilo v té době 2%. Vše je velká politika, ti co o válce rozhodují, kouří doutník v golfovém klubu a ti co umírají jsou synci matek co do války musí jít s rozhodnutí těch co hulí ty doutníky. Ani dnes se to moc nezměnilo. Opět je to stále o penězích.
červenec 05, 2022 11:25
... : Josef
Pokud chci něco poučnýho a chmurnýho, stačej mi titulky v Novinkách.cz. Např. dneska: - Na dálku se dá řešit až třetina zdravotních problémů. Telemedicína jede. - Nejen Česko, covid je na vzestupu i v oblíbených destinacích. - Sport je na dně. Bez peněz, bez dětí a s katastrofální pověstí. - Americká hvězda prosí z moskevské vazby o pomoc! Napsala prezidentu Bidenovi. - Putin zřejmě nařídil své armádě operační pauzu. - Bouřky vyplavily i nemocnici. - Tady by to bez kalhotek nešlo: Iva Pazderková oblékla šaty s efektem Marilyn Monroe. - Iva Kubelková narovinu řekla, co si myslí o Adamu Mišíkovi. - Vyhrocená atmosféra v Prostřeno. Hostitelka měla ohromný nepořádek a v kuchyni brečela. ------------------------------------------ To teda jen dneska a namátkou. Články číst je pak už uplně zbytečný. Titulky bohatě postačej!
červenec 05, 2022 13:58
... : Jiri Bilina
Me stary brachu Josefe nejvic zaujaly titulky o tom, jak Finsko a Svedsko podepsaly pristupove dokumenty do NATO. Jestli strejda Putin fakt rozjel tu hnusackou agresi proti Ukrajine aby zabranil rozsirovani NATO, tak se mu tam vloudila chybicka. Mikin
červenec 05, 2022 16:42
... : Jiri Bilina
Tahle posledni "informace" Josefa Kouby o tom, ze v bolsevickem revolucnim vyboru bylo z 520 clenu 480 zidu je davno proflaknuta lez, sirena neonacistickymi, holocaust popirajicimi webiky. Jejich vydavatele zidy snad i pod posteli. Komunisti tenhle nesmysl pochopitelne s radosti prebiraji, protoze pokazde kdyz jim nekdo pripomene, ze jejich slavne revoluce a hladomory maji na triku 100 milionu mrtvych, muzou to hodit na zidy. Zrudne ideologie si k sobe proste vzdycky najdou cesticku. Ne nadarmo se rika, ze rozdil mezi nackem a komousem je vicemene jen kosmeticky... Mikin
červenec 05, 2022 17:00
... : d@niela
Ahoj Jirko, prosím tě, zkus na chvilku vypustit to politické kverulování. Mám pocit, že když se tu bude psát o meruňkovém džemu, tak do něj taky zavaříš putina
červenec 05, 2022 17:02
... : Jiri Bilina
S radosti Danielo. A kdyz Buh da, pridaji se ke me i oba Pepici, kteri k clanku nenapsali pranic. Toho prvniho donutil osud zidovske holcicky dokonce k antisemitistickemu zvratku.
červenec 05, 2022 18:18
... : Josef
Proč bych se jako k tobě měl přidávat, já píšu za sebe!? To je řečnická otázka, na kterou nechci odpověď!!!!!!
červenec 05, 2022 18:44
... : *deeres*
Dani, jestli jsi si toho nevšimla, tak Mikin zde diskutuje už téměř jenom sám se sebou. Nejdříve jsem jeho komentáře pouze ignorovala, teď už ignoruji i Kudlanku. Nakouknu, vidím Bílina a zase odejdu. CO tě to napadlo, nasadit si sen trola?
červenec 05, 2022 19:01
... : Bara
Jsem stejneho nazoru. Uz jen kdyz vidim jak jeho prispevek zacina oslovenim "ty stary brachu Josefe" prestavam cist.....
červenec 05, 2022 21:14
... : Jiri Bilina
Baro, s tim oslovenim "stary brachu" zacal, i pres me nesmele namitky ze jsem mladsi, sam Josef. Co s tim mam sakra delat? Kdyz si chces pred odlisnymi nazory v demokratickem Holandsku zacpat usi, co s tim nadelam? Oba jsme si zvolili (narozdil od nich) zapadni svobodu. Mikin
červenec 06, 2022 04:10
... : Jiri Bilina
Pardon Baro, svobodu si zvolili navzdory rude propagande i Cesi a prave dnes se ujali spravy EU. Prejme jim i jejich mlade demokracii uspech!
červenec 06, 2022 04:25
... : Jiri Bilina
Ja ti davam Danielo plny kredit za to, ze jsi se odvazila propichnout tu smradlavou bublinu, ktera zde po odchodu zastancu demokracie a svobody vznikla, ale podle me je to hodne malo a hodne pozde. Chtelo by to merit vsem stejnym metrem. Jak te k tomu te zde vyzyvala Myska, Krakonos, Petronila, B.B. Iris a dalsi. Pokud se zde budes i nadale pohorsovat nad kritikou zvrhleho agresora Putina a zaroven ignorovat neonacisticke kecy i lzi pana Kouby ci stupidni urazky prezidenta Havla (humanitarni bombardak) od NČ, rozumne diskuse se zde nedockame. Schvalne se podivej, kdo zde diskutoval k tematu toho krasneho clanku o krasne knizce. Me se zda, ze jsem to byl v prvnim komentari jen ja. Mikin
červenec 06, 2022 05:58
... : *deeres*
Podle Top listu klesla sledovanost Kudly o 40%. Proč asi?
červenec 06, 2022 09:22
... : Bara
Mikine, ja si pred odlisnymi nazory v demokratickem Holandsku usi nezacpavam, tisice lidi, tisice nazoru. Ale nikomu svuj nazor nevnucuji. Do Holandska jsem se prestehovala ne z duvodu zapadni svobody. S mym muzem jsme se potkali v Praze, byli strasne zamilovani a skoncilo to svatbou. On mel v NL velice zajimave a velmi dobre placene zamestnani, nasledovat me do Cech by bylo desna hloupost, i kdyz se mu v Cechach libi, takze ja sla za nim. Tot vse..... Kdyz se ted v tehle momentalni svetove situaci zamyslim nad slovem demokracie a svoboda slova, tak i zde v Holandsku to zacalo mit trhliny. V souvislosti s tisici nazvu odlisnych pohlavi, emigrace, aktiviste, CO2, EU, Ukrajina, atd.......Ano, mame svobodu slova, ale staci rict nahlas "spatne" slovicko (nazor) a hned se pozaduje omluva a cela politicka scena je vzhuru nohama....... Dosla jsem k nazoru, ze je lepsi denni zpravy necist, nechci si kazit den, protoze se stejne nic nezmeni a podle me je smer kam se svet ubira dopredu urcen. Ja uz to doklepu, ale je mi lito nasich deti a vnoucatek. Ale tak jako kazda generace, tak i oni se s tim musi vyrovnat....
červenec 06, 2022 10:56
... : doktor
Deeres myslíš samomluva v písemné podobě ?
červenec 06, 2022 14:22
... : Jiri Bilina
Aha Baro, to jsem nevedel a mnohe to vysvetluje. Mikin
červenec 06, 2022 14:31
... : Jiri Bilina
Takze ne kvuli svobode, ale kvuli prachum. Kdyby byl manzel Bangladesan, nebo treba i Albanec, ucil by se cesky... Mikin
červenec 10, 2022 17:55
... : AnickaM
Tak mam za sebou dva dny ve volebni komisi a bylo to hrozne unavne, prvni den devet hodin, druhy jedenact. Scitani bylo umorne, hlavne najit chyby, kdy lidi strkali volebni listky do spatnych obalek. V nasem obvode Ano nebylo ani zastoupeno. Do senatu zvitezil Petr Fiala (uzasna shoda jmen), starosta z Letohradu. Ve vitezne strane pro mesto score zip nas hejtman Netolicky.
září 24, 2022 20:49
... : AnickaM
Oprava ...vyhral Netolicky
září 24, 2022 20:51
Napsat nový komentář
Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.
Evelina Merová, autorka knihy Opožděné vzpomínky, se narodila v roce 1930. Jenže koncem třicátých let dostávaly politické události rychlý spád: první měsíce nacistické okupace znamenaly pro Židy rostoucí diskriminaci, ztrátu majetku, ponižování a nejistotu. Deportace do Terezína a posléze do Osvětimi. "Jedenáct mi bylo v Praze, dvanáct v Terezíně, třináct v Osvětimi, čtrnáct na pochodu smrti," shrnuje své dětství jednou větou. 
Postupně s
protagonistkou prožíváte, jaké to je, když jste stigmatizováni jako „nižší
rasa“ a připravováni o další a další stránky běžného života: od příkazu
odevzdat všechna domácí zvířata (což znamenalo vzdát se svého kanárka), přes
zákaz jezdit tramvají a chodit do školy, po stěhování celé rodiny do stísněných
poměrů, protože směli obývat jen jedinou místnost... 
