 Praha je plná pověstí. A pokud možno co nejhrůzostrašnějších. Snad každý dům v centru města byl podle legend místem podivuhodných a tajemných příběhů, z nichž naskakuje na zádech husí kůže a smrtelný pot. Dům U Zlaté studny v Karlově ulici, v centru Prahy měl být svědkem dvojnásobné vraždy. V 18. století se domu říkalo také U Zlatého slunce kvůli překrásné výzdobě sochaře Jana Oldřicha Mayera.
Poslyšte příběh o brutální vraždě a dvou duších, které
nemohly nalézt klid. Domem U Zlaté studny podle pověsti vždy procházel děsuplný
pár. Neznámý rytíř a jeho žena, duchové, strašili obyvatele domu, protože
bloudili chodbami, oba dokonce o hlavu kratší. Ale nikdo nevěděl, jaké je
jejich prokletí a jak je vysvobodit.  Jednoho dne se v tomto domě usadil cukrář a rozjel svoji
živnost. Celým domem voněly pletence sypané cukrem, housky, koláče a jiné
sladké dobroty. Byl to poctivý a pracovitý řemeslník, miloval svoji práci a
neustále vymýšlel nové způsoby, jak své lahodné výrobky vylepšit.
Údajně k němu
chodilo nakupovat celé Staré Město.
Jednou večer cukrář připravoval perníkové těsto, ze
kterého vykrajoval různé postavičky, hvězdičky, srdíčka atd. Protože ale chtěl
perníčky udělat něčím výjimečné, vymýšlel, jaké ještě tvary by udělal. V tom ho
napadlo, že z těsta vytvoří obě strašidla, rytíře a jeho paní, bloumající po
chodbách za dveřmi cukrářské dílny. Protože ale nikdo nevěděl, jak vlastně
vypadají jejich hlavy, a cukráři přišlo,
že bez hlav by je nikdo nekupoval, zhotovil jim je podle své fantazie a šel spát.
Jaké bylo ale jeho překvapení, když ráno sešel do dílny a
zjistil, že postavičky jsou bez hlav! Podezříval služku a pomocníky, ti se ale
dušovali, že hlavičky neulomili. Večer tedy upekl postavičky znovu. Ráno se
situace opakovala, perníčky byly opět bez hlav. Rozhodl se tedy upéct třetí
várku a v dílně přespat.
Té noci se cukrář uložil na podlahu dílny. V noci se
zčistajasna probudil a uviděl nad sebou stát rytíře i jeho paní, oba měli na
krku své hlavy. Rytířova žena promluvila: „Udělal jsi naše figurky, ale hlavy
jsou vymyšlené. Přišli jsme, abys je opravil. Musíš to ale stihnout do půlnoci,
protože v té době už musí být naše hlavy zpátky ve Vltavě.“
Vyděšený cukrář se pustil do práce a těsně před hodinou
duchů byl hotov.
Rytíř si figurky prohlédl a řekl: „Svou práci jsi odvedl
dobře, máš štěstí, kdyby se ti nepovedla, přišel bys také o hlavu za snahu
vydělat na našem neštěstí. Za odměnu ti řeknu náš tragický příběh…
Před mnoha lety jsme byli v tomto domě zavražděni
majitelem. Okradl nás, naše těla odtáhl do sklepa a zakopal i s ukradenými
penězi. Naše hlavy uřezal a hodil do Vltavy. Jestli nás chceš vysvobodit,
vykopej naše kosti a ulož je na hřbitově. Když to uděláš, ukáže se ti i
zakopaný poklad.“
Když rytíř domluvil, on i jeho žena zmizeli.
Druhý den ráno vzal cukrář motyku a sešel do sklepa. Po
chvíli kopání opravdu našel ostatky dvou zavražděných nešťastníků. Zabalil je
do látky a pohřbil na hřbitově do svaté půdy. Pár dní poté se v domě zřítilo
sklepní schodiště a za utrženým kusem zdi se ukázal malý výklenek, který byl
plný zlatých mincí.
Šťastný cukrář měl vystaráno do konce života a strašidla
už se nikdy neukázala. Hosté luxusního hotelu, který v domě dnes sídlí, se tak
rytíře a jeho ženy opravdu bát nemusí…
Praha byla a je stále krásná…
Zdraví vás všechny „doktor“
|
