Alfréd Chlopina se zavřel ve svém podzemním království. Krom toho, co nafotil na digitál – měl i pár černobílých fotek, které bylo zapotřebí vyvolat.

Cítil, jak mu srdce v těle tluče jako kulomet. Byl vzrušen na maximální míru.

 Měl jedinou obavu – kam pak ty cennosti uložit, aby mu je už nikdo nevzal? To ještě bude muset pořádně vykoumat.

 Již se ale plně soustředí na vyvolávání negativu. Čas zvolna ubíhá – a Chlopina nemá naspěch.

Nemůže se dočkat, až se bude moci kochat. Kdepak nějaké chcíplá kočka nebo veverka. Tohle je jiné. Dal si záležet.

Poprvé vyfotil mrtvolu člověka. Nadto mladé ženy, ubodané ženy.

 Chlopina na chvíli zapomene, že ho má policie v hledáčku. Kdepak – nevyzrají na něho. Teď už ne.

Sedlina s Peckou vyslechli jak Richarda, tak Dalibora Ference. Richard jim toho příliš nesdělil. Potvrdil, že s Monikou spal – na dobu činu měl nezpochybnitelné alibi. Jeho manželka se tvářila přímo netečně – a Sedlinovi přišlo, že z ní vane jakýsi odtažitý chlad.

 To v případě Dalibora Ference byla situace zajímavější. Nejen že se zavražděnou spal, ale platil jí pravidelně zajímavé sumy.

 Tvrdil, že to bylo za její služby – ale tomu Sedlina ani trochu nevěřil. On ji totiž doslova přeplácel.

 Na rozdíl od syna Dalibor na dobu Moničiny vraždy alibi neměl. Žádné.

 „Musíte pochopit, že tohle všechno vás nestaví do příliš dobrého světla. Máte motiv – a nemáte alibi – to není šťastná kombinace, že?“, upřel Sedlina na Ference pronikavý pohled.

 Ten okamžitě přešel do protiútoku – ale bylo znát, že má strach.

 „A jak mě chcete spojit s těma ženskýma před tím? To jsem jako zabil všechny?“, vykřikl afektovaně.

 „Všeho do času“, klidně opáčil Sedlina. „Proto probíhá vyšetřování, abychom se dobrali pravdy. A ve váš prospěch rozhodně nesvědčí skutečnost, že jste nám opakovaně lhal. Prokážeme-li vám další lži, už to s vámi bude hodně nahnuté.“

 Ferenc se zalykal vzteky – ale ovládl se. Možná mu došlo, že jeho situace začíná být kritickou.

 Chlopina ani příliš neprotestoval, když se u něho opět objevili. A hned, jaké má alibi na vraždu Moniky Barešové.

 Pokrčí rameny a s úsměvem jim sdělí, že žádné. „To mě jdete zase zatknout?“

 Vysmívá se jim.

 Když odejdou, rozplácne se na gauč a civí do stropu. Co se mu právě vybavuje?

 Podzimní chladný den. Je tma – a jeho otec se vrací z hospody domů. Vrávorá.

On ho sleduje. Pozoruje, jak schází k řece, aby si tam ulevil. Rozepíná poklopec a močí.

 Tu se Alfréd rozhodne. Vyběhne z křoví a vší silou do svého otce strčí. Ten si ani pomalu neuvědomil, co se děje. Ztratil rovnováhu a spadl do studené vody.

 Alfréd Chlopina sledoval jeho marný boj o záchranu. Viděl, jak se nenáviděný tyran potápí a mizí mu z dohledu. Zůstal tam stát asi čtvrt hodiny, fascinován, jak to bylo snadné.

 Nic mu nikdy nedokázali. Ani je nenapadlo, aby ho podezírali.