Damián Petříček už byl z nejhoršího venku. Tedy po zdravotní stránce. Nyní bude čelit stíhání za vydírání. To si myslel, jak to má skvěle vymyšlené. Tu krávu podcenil. Nenapadlo ho, že na něho zaútočí. Říkal si, kolik tak může dostat. Nebyl ještě nikdy stíhán. Bude to chtít dobrého advokáta. Měl strach, aby ho doma nevydědili. Během chvilky si totálně podělal svůj život.

 Tereza Měkotová se vrhla Ctiborovi Havránkovi kolem krku. Ten si už kolikrát říkal, že by tohle měl utnout. Přece s ní nakonec neskončí do konce svého života? Této představy se vyloženě děsil.

 Přesto se neubránil jejímu dráždění a vyspal se s ní.

Když oddechovali vedle sebe, Tereza náhle vytáhla něco, co ho vyděsilo ještě o trochu více než pomyšlení, že se jednou vezmou.

 „Slyšels o té vraždě Barešové? Myslím, žes ji znal, ne?“, prohodila to jakoby ledabyle – ale byl si jist, že přesně ví, kam míří.

 Co jí má sakra říct? Že s ní chrápal? Že tedy bude podezřelý – už proto, že chodil s Buřínskou?

A že Krnávková ho kdysi docela sprostě odmítla? Že všechny ty holky jsou po smrti?

 „Z-znal“, vykoktal pouze ze sebe.

 „Asi budeš opět potřebovat alibi“, přešla Tereza věcně k hlavnímu problému.

 Ctiborovi Havránkovi připadalo, že smyčka kolem jeho života se nemilosrdně utahuje.

 Naprázdno polkl. „Jo, to by se mi asi hodilo“,  zablekotal.

 „Na mě se můžeš spolehnout“, políbila ho.

 Jo, může se spolehnout, že ona ho ze spárů jen tak nepustí. Ale co má dělat?

 To už Tereza držela jeho přirození pevně v prstech a dráždila ho k dalšímu vyvrcholení.

 Kapituloval. Stále dokola si opakoval, že musí být způsob, jak tuhle noční můru nadobro potřít.

Problém spočíval v tom, že nenacházel nic, co by mu dávalo jakous takous naději.

 Usnul vyčerpáním. To Tereza ho ještě chvíli pozorovala. Slabě se usmála – a kdyby mohla zahlédnout svůj výraz v zrcadle, viděla triumf spojený se zadostiučiněním.

Sedlina by nyní snad dělal raději cokoli jiného, jen nemuset jednat s Tružanovou. Tahle nějak by mohla vypadat předloha k bohyni pomsty, napadlo ho, když zahlédl její nasupený výraz.

 Spustila téměř okamžitě – a její hlas Sedlinovi evokoval cirkulárku.

 „Tak nejenže musíme řešit další vraždu – ale vy opět obtěžujete lidi, kteří evidentně s naším případem nesouvisejí“ – zahřímala Tružanová až teatrálně.

 „Nesouhlasím“, odpověděl klidným hlasem Sedlina a nezúčastněně na Tružanovou pohlédl.

 „Máme další oběť – a my se v jejích vztazích pohrabat musíme – abychom se přesvědčili, že tam není nikdo, jehož minulost by se protínala s ostatními oběťmi.“

 „A proto strkáte nos do soukromí Ferencových?“

  Sedlina se jenom neznatelně ušklíbl. „Richard Ferenc měl kdysi poměr s Krnávkovou – a byl dlouhodobým milencem Barešové. Musím mít možnost prozkoumat, zda od něj nevede něco i k Buřínské.“

 „Kdybyste se pořádně zaměřil na Chlopinu, možná byste vůbec kontakty Barešové prověřovat nemusel“, jedovatě sekla Tružanová.

 „A v tom se neshodneme“, nedal se z relativní rovnováhy vyvést Sedlina.