Když jsem jako zarputilý ogar z nedalého Hovězí byl častým návštěvníkem M-klubu ve Valašském Meziříčí, umístěném ve sklepení Žerotínova zámku, sedávali jsme s jeho šéfem Milanem Kuchyňkou, dnes už kralujícímu nebeským klubovým zařízením, u „borora", jak se na Valašsku říká jedinému konkurence schopnému truňku hned po slivovici.

     V těch dobách blažené valašské renezance, festivalů poezie, přehlídek divadel malých jevištních forem nebo koncertů Jarka Nohavici či skupiny Mňága a Žďorp, nebyla ještě Markéta Irglová na světě, ani neměla zdání, že na jevišťátku M-klubu zpívá Jarek Nohavica svoji Markétu. Ta bodrá mladinká Valaška, s irským přizvukem, hnědýma bezelstnýma očima a neskutečnou odvahou, tu naši generaci věčných nespokojenců vystřídala, M-klub se stal jejím druhým domovem a písničkářský bard Nohavica s kytarou možná jejím idolem.  

     Jak si asi před rokem představovala své dnešní dvacáté narozeniny? A ještě dřív, když se jako potulná kočka toulala ulicemi irského Dublinu. Trochu bezprizorná, bez pocitu bezpečí vlastní rodiny, kamarádů a občanství. Nač asi myslela, když jí natáčeli se dvěma amatérskými kamerami, aby mohl vzniknout snad nejlevnější hraný film na světě. Napadlo ji, když slyšela sumy kolem stovek milionů dolarů, za které natáčeli filmaři v Hoollywodu, že to jejich hudebně filmové dílko za necelé dvě stovky tisíc dolarů bude brzy úspěšně soupeřit v Los Angeles právě s těmito filmovými hvězdami o nejprestižnějšího Oscara, pozlacenou sošku rytíře s mečem, stojícího na filmové cívce, vysokou 34 centimetrů a vážící 3,85 kilogramu?

     Vsadím se, že jí to nepřišlo reálné ani v těch nejbujnějších snech, že v Los Angeles v záři světel reflektorů vkročí v noci z neděle na pondělí 25. února 2008 na proslulý červený koberec při velkolepé události Hollywoodu v rámci 80. nejslavnějšího komerčního Ocenění akademie za zásluhy. Markéta, skromná rodačka z Valašského Meziříčí, po tom koberci šla s nezastíranou pokorou, ale dětsky nebojácně a sebevědomě, jakoby po něm chodila odjakživa. A převzala se svým Glenem Oscara za nejlepší filmovou píseň - baladu Falling Slowly.

    A byl tu střihový film jejího teenagerského života. V devíti letech se pokusila o svoji první písničku, ve třinácti se na hudebním festivalu seznámila s Glenem Hansardem, zpěvákem skupiny The Frames, s nímž ve svých patnácti odešla koncertovat po světě.

     Další valašská vandrovní a možní i poněkud drzá pop-baba. Podílela se i na vzniku Glenova alba The Swell Season. A pak přišla hlavní role v nízkorozpočtovém filmu Once, ve filmu, kde hraje českou emigrantku a kterým prolíná hudba Frames a dvojky Hansard - Irglová.

     Při natáčení tohoto filmu spolu začali o osmnáct let starší Glen a tehdy ještě ani ne osmnáctiletá Markéta chodit. Snad proto vznikla tolik romantická, nevtíravá a chatismatická píseň, jež při poslechu hřeje i mrazí zároveň.

     "Se základním hudebním motivem přišel Glen už před několika lety. Pak na něj zapomněl, ale já si ho pamatovala, udělala jsem k němu klavírní doprovod a připomněla mu ho. Potom přišel režisér John Carney, že potřebuje písničky pro svůj film. Falling Slowly se tam perfektně hodila," vzpomíná Markéta Irglová.  "Miloval jsem ji už dlouho, ale stále jsem sám sebe přesvědčoval, že je teprve dítě..." prozradil Glen.

     V současnosti spolu již rok bydlí.

Břetislav Olšer

Komentáře (13)

Zobrazit/Skrýt komentáře tak už si to pouštím po třet moc hezkej začátek dne. díky. : Alena Puntíkovaná a protože jsem slepice a po ránu mi to nemyslí, tak jsem si nevšimla, že píšu příspěvek do nadpisu. únor 28, 2008 03:21 Puntíku, souhlasím s tebou, : ivanka je to moc hezký, taky to tu "projelo" víckrát... díky! únor 28, 2008 08:04 Já nejsem žádnej hudební odborník, taky nikdy nikomu nic nezávidím, neznám jak se to dělá . . . : toulavej Tu písničku jsem si už poslech dřív, ale vážně nemůžu říct, že by se mi líbila. Znám tisíc jiných, který se mně fakt líbí i když taky neznám, nerozumím slovům, jako tady. Ta melodie mě nechytla a jestli mají členové Americké filmové akademie takovýhle vkus, nebo snad z tý tisícovky filmů, kandidujících na letošní Oskary se vážně nedala vybrat lepší píseň, je mně z toho trochu smutno . . . Nemůžu to stopro tvrdit, nemám dostatek nezpochybnitelných důkazů, jen mám takovej pocit, že je teď v módě ve světě, že jen to NEZÁVISLÝ je to nejlepší pro všechny. Čili nezávislí poslanci, senátoři, presidentští kandidáti, nezávislý filmy, nezávislí politologové, ekologické organizace - placené závislými státy i firmami na jejich činnosti ( např. Jihočeské matky – Rakousko ) apod. Je vcelku zajímavé, jak se kde kdo opírá do Ameriky, aby vyjádřil SPRÁVNEJ názor, protože všechno z Ameriky je od ďábla, ale pokud jde o Oskary, tak tahle komerce nikomu nijak zvlášť nevadí . . . Pozoruhodné. únor 28, 2008 12:57 Ale zas na druhou stranu : Alena Puntíkovaná ve čtyři ráno se to poslouchá moc hezky. únor 28, 2008 22:53 Nojo, toulavej, : Krakonoš já zase mám rád Frames a Hansarda už hodně dlouho a když jsem si koupil jeho sólovou desku s Irglovou, byl jsem u vytržení. A tuhle písničku (ale i další z toho alba) považuju za skvostnou a považoval jsem ji ještě dřív, než jsem vůbec něco věděl o nějakým filmu Once. Myslím, že muzika, kterou tihle dva spolu dělají, si ocenění opravdu zaslouží, oskar neoskar. únor 29, 2008 02:13 toulavej, : Aknela. Tahle písnička byla oceněná nejenom v Americe, i v Evropě vyhrála co se dalo...ten film to samé. Ona je totiž fakt dobrá. Nejsem hudební kritik ani teoretik, ale pár let jsem se hudbou živila a když jsem poprvé slyšela písničky z Once, tak mi spadla brada, protože jsem netušila, že takhle krásně jednoduchý a zároveň geniální písničky ještě někdo dokáže napsat. A zároveň mě to zahřálo u srdce a trochu jsem vzala zase současnou hudbu na milost. únor 29, 2008 05:43 Je moc hezký, že jste mně potvrdili mé názory :-) : toulavej - nechodím s davem, nemám většinový vkus - nejsem hudební odborník - módní NEZÁVISLOST je celosvětový problém, který jako problém bohužel většina nevidí... :-( - asi budu fakt divnej a proto se nikdy neožením (jak říká kamarád Franky :-) ) . . . únor 29, 2008 08:23 Když jsem ten film viděla, : Ariana tak mě to nějak zvlášť nebralo, protože zpěv Glena Hansarda mě nijak neoslovuje. Ale ta společná píseň s Markétou má určitě něco do sebe. Zajímavé na tom je, že se film Once, na rozdíl od jiných filmů, na které jsem zapomněla hned po shlédnutí, ve mně postupně "rozležával" a dnes mám z něj takový čistý, prostý pocit. Jen mi ve scénáři dost překvapilo, jak Markéta coby příležitostná prodavačka květin dokázala v Irsku uživit svou matku a malou dcerku, zaplatit podnájem. Na cizince, kteří nemají ponětí o realitě, to pak může působit dojmem, jakoby Česko bylo na úrovni nějaké Albánie. A ještě jedna zajímavost, klíčová věta filmu, kdy se Glenn ptá, jak se česky řekne Miluji ho, Markéta odpovídá Miluju Tebe, zůstává v anglickém znění nepřeložena. únor 29, 2008 09:41 ... : bb ta píseň je něžná a křehká, melodie ve mně nezanechala silnější dojem, slovům jsem v rádiu v autě vyjma refrénu moc nerozuměla, takže si to musím přečíst a třeba ten příběh mě osloví, a nebo mi bude ladit až s filmem ale bez filmu, v rádiu, ji asi už slyšet nemusím únor 29, 2008 19:43 No, toulavej : Aknela... Teď jsi mě rozesmál...já určitě taky s davem nechodím a fakt máloco z kulturní oblasti se mi líbí. Prostě se jenom netrefili do tvého vkusu, no. Asi bys holt potřeboval nějaké závislé umění, když ti to nezávislé tak leze krkem. (mimochodem, moc nechápu jak se takové nezávislé umění vůbec definuje, ale to je fuk ). březen 01, 2008 20:23 už je to tak : alena Puntíkovaná někdo má rád vdolky, jinej holky.... březen 02, 2008 04:53 heleď Aknelo, mně vůbec nevadí, že se to někomu líbí a mně nelíbí, to je věc názoru, to je ok. : toulavej Možná, že v Kanadě to tak není znát, jako třeba v Čechách, ta móda NEZÁVISLOST, jak jsem to už dřív psal. Já nemám nic proti skutečně nezávislýmu čemukoliv - sám bych rád byl co nejvíc nezávislej. Jenže z pojmu nezávislost se stala móda, je to IN označení, bez ohledu na obsah. Stačí tak něco označit a hned to má větší váhu než když to není tak označený. Je to stejnej princip jako třeba EKO nebo BIO, prostě něco, co je nový, moderní, všichni to uznávají jako to nejlepší i když to ve skutečnosti třeba nejlepší není. O tom jsem mluvil. A tak jsem zauvažoval, jestli náhodou, když mně se to nelíbí, to označení, že jde o nezávislý film, nemělo vliv na rozhodování poroty. Protože ASI trochu porušená pravidla při výběru pro nominaci mám pocit že byla, co jsem tak četl. Je to jako s tou chobotnicí - knihovnou v Praze. Přesně se nesplnily vypsaný propozice, ale když se nám to líbí, tak se dodatečně pravidla upraví . . . březen 04, 2008 16:47 Presne,nezavidim,ale znam zajimavejsi hudbu,ktera by mohla : Layla byt ocenena Oskarem,ale budiz...Samotnej film,to jsem byla docela zklamana. Ale zalezi na vkusu. Ona se mi na predavani libila i jeji rec mela dost do sebe!!! březen 05, 2008 01:49

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment