![Související obrázek](http://obrazky.kudlanka.cz/RENATA_FIKOVA.jpg) A tři týdny uběhly a byl první máj a my jsme se s lahví vína procházeli po Stromovce. A pátého května jsme protančili noc v Lucerně a řekli si, že se milujeme. Osmého května jsme byli v opeře a dvanáctého jsme měli odjíždět na tři dny na divadelní festival kamsi na Moravu. Byla jsem proklatě hubená a proklatě šťastná. A pak přišel ten pátek jedenáctého před odjezdem. „Slečna Zoufalá má v hale návštěvu! Opakuji! Slečna Zoufalá má v hale návštěvu!“ vtipkoval Milan u mého kancelářského stolu a hlasem zdařile imitoval prodavačku v hypermarketu.
„Super!“ vyskočila jsem z křesla
a bleskurychle si začala zasypávat pudrem upocený noc. Lukáš se od včerejšího
rána neozval, a protože jsem se zuby nehty bránila stíhacím manévrům, ač mi to
rvalo nervy, vydržela jsem mu nezavolat. „Určitě přinese kytku!“ usmála jsem se
a napustila věštecky vodu do sklenice. Patřičně napudrovaná vyrazila s poněkud
předimenzovaným odérem parfému po schodech do haly.
Lukáš nikde!
„Slečna Lucie?“ ozvalo se
bezprostředně za mými zády.
„Ano“ usmála jsem se na hezkou
paní trochu zklamaně.
„Mohly bychom si promluvit?“
řekla prosebně, aniž by se představila a já začala chápat, že nepůjde o
pracovní záležitost.
„Jistě,“ pokývla jsem rukou
směrem k zasedací místnosti a trochu zmateně se vydala za tajemnou návštěvou.
„Víte!“ usmála se a dokonalými
zuby se kousla do rtu, „my máme s manželem volné manželství! Víte, o čem
mluvím, že ano?“ hodila po mně trochu rozpačitý pohled.
„Vím,“usmála jsem se na tu
bláznivou ženskou a marně přemýšlela, zda je to kamarádka mojí matky nebo
nějaká pošahaná Milanova klientka.
„Já proti tomu jako takovému nic
nemám, sama mám známosti!“ pokračovala dáma a nervózně si rozepnula a zapnula
stříbrným nehtem velkou náušnici, „ale myslím, že to manželovi poněkud
přerostlo přes hlavu! Vrací se pozdě, zanedbává děti! Pochopte, tady je už ve
hře víc než jen vaše zábava, slečno“ podívala se mi prudce do očí, až mi po
zádech přeběhl mráz.
„Moje zábava?“ usmála jsem se
shovívavě na tu pošahanou ženskou a začala mě jímat úzkost z vlastní
zmatenosti.
„Podívejte se, dělejte si, co
chcete, ale berete dětem tátu!“
To byla poslední kapka!
„O co tady jde?“ vyštěkla jsem na
madam poněkud hrubě tónem, který mě samotnou překvapil.
„Jde o to, že Lukáše už s dětmi
prakticky nevidíme. Pořád je s Vámi někde na tahu a zanedbává vlastní rodinu.
Já jsem, milá slečno, hodně tolerantní, ale čeho je moc, toho je příliš!“
Zalapala jsem po dechu.
„Vy říkáte, že jste...Vy jste
Lukášova...žena!? Vyhrkla jsem takřka společně s první slzou, která mi stekla
po tváři k bradě.
„On Vám o mě neřekl?“ zeptala se
překvapeně a afektovaně se kousla do rtu. „Mně o vás řekl hned na začátku,
musíte být skvělá, hodně o Vás mluví. O těch před vámi tolik nemluvil. Nechcete
přijít na večeři? Jistě chápete, že na víkend bude Lukáš doma s dětmi..“
Plakala jsem už zcela nepokrytě a
z nosu mi teklo jako z konve.
Když mi madam Cynická začala bez
jakýchkoliv skrupulí líčit, jak by bylo milé, kdybych se zúčastnila jakéhosi
víkendového mejdanu manželů Cynických a jejich přátel, zvedl se mi žaludek.
Na záchodové míse jsem strávila
polovinu odpoledne.
Když mě našel Milan, předkláněla
jsem se do umyvadla a po obličeji mi stékaly černé pruhy řasenky.
„V kanceláři Ti zvoní mobil jako
o závod!“ poplácal mě Milan soucitně po ramenou. „Nebul, hajzlů je na světě
jako vší. Do hlavy se Ti dostanou snadno, ale dostat je ven už je horší!“,
prohlásil Milan tónem indiánského stařešiny a světaznale pokýval hlavou.
Odvedl mě do zasedací místnosti a
přinesl mi kabelku, mobil a lampu slivovice. Pět nepřijatých hovorů od Lukáše.
„Kopni to do sebe a mazej domů!“
prohlásil nekompromisně a zavřel dveře.
A tak jsem šla a usedavě brečela
nad bídou tohohle světa a nad tou vlastní. Pochodovala jsem ulicí jako němá
barikáda a narážela rameny do lidí, kteří se na mě valili ze všech stran.
Hučelo mi v uchu a z očí se mi valily provazy slz.
Přede dveřmi bytu ležel papírek a
kopretina.
„Miluju Tě!“
Jenom Petr ví, že mám kopretiny
nejradši. RENATA FÍKOVÁ, a konec, kamarádky...
|