Hana pohlédla na hodiny. Její manžel ještě nejméně hodinu nepřijde. Zcela se ponořil do práce s dívkami, jako byla Lenka.

Doufá snad, že najde smysl života v tom, že aspoň jednu takovou holku zachrání?

Ona tu mrtvou ze Stolehů poznala. Denisa za ní jeden čas chodila. Řešila svůj vztah – kdy se neuměla rozhodnout, zda má kluka, s nímž chodí, opustit, či ne.

 Hana jí tehdy řekla, že vidí v jejím životě zásadní změnu a bohatství. Ale také velkou hrozbu.

 Brzy poznala, že hrozbu představuje Denisa pro ni.

Vyjela po jejím manželovi – a jí bylo jasné, že spolu spali. Mojmír se dušoval, že pouze jednou – a že je konec.

Že to byla jeho momentální slabost. 

 Teď je tedy Denisa mrtvá.

 Otevře si griotku a nalije si dvě deci. Obsah skleničky v ní za chvíli zmizí a to již nalévá druhou.

Snaží se uniknout někam jinam. Lidé ji znají jako usměvavou energickou ženu čelící každé nepřízni.

Copak ale může někomu vykládat, že ví moc dobře, že její muž zneužil obě její dcery?

Že proto obě opustily domov, jen to šlo? Že proto jedna s nimi nemluví – a druhá je mrtvá?

 Jak tedy může se svým manželem zůstávat? Protože znají své kostlivce ve skříních. Protože se potřebují. Poutají je hrůzy, které jim nedovolí žít samostatně.

Cítí nesmírnou únavu. Na manžela již čekat nebude. Osprchuje se a půjde spát.

Tak aspoň vytěsní z hlavy otazník, kde byl její muž v době, kdy z Denisy vyprchal život.

Jsou věci, na něž nechce myslit ani vteřinu, třebaže se stále hlásí o slovo a dotírají.

 Spodkovice jsou malá obec na kopci, přibližně osm kilometrů od Stolehů.

Život se tu více méně zastavil. Mladí tady nezůstávají – nebo jen ti, kterým nevadí se na celý život zakopat v díře, kde prostě není zhola nic – práce, zábava, budoucnost.

 Kromě hospody a malého krámku s potravinami toho Spodkovice věru příliš nenabízejí.

 Alfrédovi Chlopinovi, který bydlí na okraji obce v rozpadajícím se patrovém domku, však Spodkovice vyhovují.

Kam by také šel? Je mu dvaadvacet let – a nikoho nemá.

Jeho otec, bachař, zemřel loni na podzim, když se vracel řádně napitý z hospody domů. Šel podél řeky – a patrně uklouzl a spadl do studené vody.

S tímto výsledkem tedy proběhlo vyšetřování, které dospělo ke konstatování, že se jednalo o nehodu.

 Alfréd otce nenáviděl. Nejprve tloukl jeho matku – až ta nakonec zmizela – a nechala syna v péči osoby, která by za nacistického Německa musela Gestapu či armádě udělat kariéru.

Tohle jí Alfréd nikdy neodpustil.

Že se na něho vykašlala.

Nikdy ji už neviděl. Netuší ani, zda ještě žije.