Hana Koňaříková byla rozrušená. Právě se z televize dozvěděla o vraždě mladé dívky. Vypnula televizi a vzala do ruky fotografii své dcery, kterou lemovala černá stužka. „Srdíčko moje“, zašeptala – a na tváři se jí objevily slzy. Už tomu bylo několik let, co Lenka nebyla na tomto světě, ale Hana se odmítala s jejím odchodem smířit. Vždyť jí ještě nebylo ani dvacet, sakra! Se ztrátou se vyrovnávala po svém.

Měla krámek s ezoterickými předměty a s ezoterickou literaturou. Svolávala různé besedy – měla svůj klub. Po vzoru jiné ezoteričky také zbudovala lavičku, kde předávala energii potřebným. Po smrti své dcery se zaměřila na příbuzné tragicky zesnulých.

 Utěšovala se, že její dcera někde je. Že se nevytratila tak úplně.

 Možná i proto její manželství vydrželo. Byla totiž pořád mezi lidmi, neuzavřela se do sebe.

Její manžel pak založil spolek, který měl pomáhat ženám na ulici – feťačkám a prostitutkám, které se rozhodly s obojím přestat.

 Hana a Mojmír Koňaříkovi měli ještě jednu, starší dceru, Veroniku. Ta se ale odstěhovala do Austrálie – a nekomunikuje s nimi. Svým způsobem je stejně nebo i více mrtvá než její sestra. S tou totiž může Hana mluvit aspoň jako s duchem – ale s Veronikou ne. Ta je odřízla úplně.

 Těžko říct, která ztráta dcery mrzí rodiče víc.

 Hana se dala na buddhismus – a radí lidem, co se vztahy, s prací – a tak podobně. Má už docela slušnou klientelu. Snaží se působit seriózně. Krátké vlasy, dříve tmavé, si barví na blond a její světle modré oči lemují černé obroučky elegantních brýlí. Líčí se decentně a obléká střídmě.

 Málokdo by hádal, že tato žena kdysi holdovala nezřízenému sexu – a dokonce část svého života byla společnicí.

 Tak se vlastně seznámila i se svým manželem, který se kvůli ní rozvedl. Jeho manželství bylo bezdětné – a sexuálně prý strádal.

To s ní se mu stát nemohlo. Tehdy rozhodně ne.

 Když se narodila Veronika, pověsila nejstarší řemeslo na hřebík a otevřeli si s manželem malý bar.

Nějak se jim ale nedařilo. Oba pak dělali všechno možné – ona servírku, sekretářku, nakonec uklízečku, on údržbáře, řidiče a nakonec vrátného.  

 Ani jeden o tom, co potkalo jejich mladší dceru, nemluví. Prostě odešla. Tečka.

 Skutečnost je taková, že Lenka začala v šestnácti brát drogy a v sedmnácti šlapala za peníze – právě, aby měla na ty drogy.

 Skončilo to tak, že ji otec ještě v sedmnácti vyhodil z domu. Pořídil jí pak malý byt a dával jí i nějaké peníze.

Když jí bylo devatenáct, našlo se její tělo kousek od jejího bydliště, v takovém parčíku.

Vrah ji uškrtil a její polonahé tělo naaranžoval.

Policie pachatele dosud nedopadla.