|
 Tak jak se potloukám nočním Ústím, tak v jedné nejmenované hospodě narazím na povědomej, leč už docela starej, xicht. Je to von, není to von, tak jdu okolo a říkám „ Ahoj, Norberte!" a byl to von. Nezapomenutelná figurka někdy v sedmdesátejch letech minulého století, údržbář v místním špitálu.
Na rozdíl od údržbářů obvyklých nikdy nenosil klasické modré vytahané montérky s tkaničkou v pase, ale medový overal, dokonce světlou košili i s kravatou pod ním. Dlouhý hnědý kudrnatý vlas s nazrzlým odstínem (který mu každá ženská strašlivě záviděla), spíchnutý do culíku pomalu do půli zad a kšiltovku od Boeinga, obvykle taky tmavé zlaté brýle, něco v té době okolo 30 let, výška tak 185 centimetříků. Celkový vizuální dojem byl opravdu dost uchvacující. Dokonce i slečny doktorky po něm házely očkem, i když zrovna údržbář nepatřil do jejich vdávacího scénáře. No, a on trpěl jakousi sexuální zvláštností - byl prostě na ženský, ale dost fest. No prosím, takovejch chlapů je docela dost, snad. Ale on ne na všechny, jeho koníčkem byly ženy špitální. Ne sestřičky, jak by se mohl někdo domnívat, ale pacientky tohoto vznešeného zdravotnického zařízení a dá se říci, že většinou ty starší. Skoro všechny zkušené špitální baby "vrchní a hlavní" o tom jeho koníčku věděly a jak to tak bejvá v české kotlině, velice rády dohazovaly. Scénář se moc neměnil. Ony vytipovaly pacošku, samozřejmě z hlediska zdravotního stavu schopnou plnit všechny ty ony požadované funkce, a taky byl vzat ohled samozřejmě i na její případné diskvalifikační období. Ve špitále se prostě ví o každém naprosto všechno, to dá rozum. Dokonce se taky říkalo, že se na to celé uzavíraly mezi dohazovačkama sázky, ale to už je asi jenom něco z říše snů, i když a možná... 
Musím trochu odbočit - profesí byl instalatér a topenář, jinak dělal všechno, konečně jako každej. V jednom nemocničním pavilonu měl v posledním suterénu dílnu a k tomu příslušející sklad. Na a sklad si pohodlně upravil - přepážka a za ní rozlehlá postel, telefon, o prostěradla a deky nikdy ve špitálu nouze není, pochopitelně. Lednička, vařič a ta trocha nádobí. Byl docela movitej oproti ostatním, on si skoro pravidelně bral dlouhé směny včetně pohotovostí přes víkendy, takže relativně bral dost a málo utrácel. No dobře, v těch dobách se tomu víkend neříkalo, tak soboty a neděle. Nikomu to nepřipadlo divný, že si to tam tak zařídil, on tam pochopitelně taky občas při službách spal. Tak pokračujeme, jak to bylo dál... Tak třeba v pátek ho vrchní přivedla do pokoje, představila pacientce, že sem druhý den přijde cosi opravit. On se choval decentně a vybraně, vyptal se kdy může přijít, aby nerušil a obřadně se rozloučil. No a druhej den v dohodnutou hodinu dorazil. Panička se obvykle těšila, ve špitálu je strašně příšerná nuda a eště příšernější je v sobotu a neděli, to asi každej zná a jakékoliv vybočení z toho je velice vítané. Cosi jako opravil, pozval ji na cigárko na schodiště, kde byly kuřácké koutky. Když třeba nekouřila, tak ať mu jde dělat na chvíli společnost. Šla fakticky každá, pochopitelně. Vzala si svůj župánek na ty nemocniční hadry a jakési pantoflíčky. Po chvílí kecání jí povídá, že půjde na svačinku k sobě, jestli by s ním nešla taky ochutnat cosi jeho výborného gulášku. Vždycky dotazy, dyť je tady špitální kuchyň a podobně. Povídá, že to prostě a jednoduše nemůže jíst a on že uvařit umí a to dobře, může konečně dáma také ochutnat jeho specialitku. No, tak si milou paničku odvedl do sklepa, možná jí dal ochutnat gulášku, určitě ale jí dal ochutnat pár decinek výborného žernoseckého vínka. Jó, a to víno, jeho fotřík dělal sklepmistra ve Velkých Žernosekách, odkud se víno dováželo m.j. i na Hrad a vždycky pro synáčka nějaká ta flaška kvalitního zbyla. Asi byl táta stejnej jako synek. No a když máte objekt svého sexuálního zájmu u sebe a ten je skoro nahatej (co skoro, on JE nahatej), tak co? A hned byla noha v nohávě. Ve tři hoďky příjde návštěva, všechno se vždycky stihlo. A přišel manžílek a mamina růžovoučká, velice pěkně vypadající a dětičky taky spokojené a vůbec. Panička byla ovšem ráda, ať už všichni zas vypadnou a po večeři se půjde zase podívat tam, kam se obvykle obvyklé pacientky nepodívají. A po všech stranách (nebo aspoň po té jedné) krásnej pobyt ve špitále. Fungovalo to ke vší spokojenosti celá dlouhá léta, byl docela chválen, jak přispívá ke zdravotnímu stavu pacientek (ovšem jenom v úzkém kruhu zasvěcených). No ale i tadle legrace jednou skončila, jak to tak bejvá zvykem. Prostě na pokoji byly dvě, ta jedna (blbá) se té druhé svěřila s tím krásným a neobvyklým sexuálním zážitkem, ta druhá jí to krutě záviděla a práskla to jejímu manželovi. A protože to byl jakýsi vysoký fýrer a pohlavár té naší jediné a největší (strany), tak milý Norbert, jak by se řeklo dneska, byl odejit. Potloukal se všude možně, jezdil taky na lodi a když mu bylo kolem padesáti, tak zakotvil u jedné paničky, která bydlela s dcerou, nějak 25letou, v baráčku v jedné obci poblíže Ústí. Tak všichni v pohodě spolu žili, ta panička nějak neočekávaně umřela, on tam zůstal bydlet dál a bydlí dál a zplodil s její dcerou dvě holky; dneska je jedna ve věku mé Kateřiny a druhá o něco starší. Povídal mi nedávno, že první sobotu v lednu 2008 se bude ženit. Se mnou to dost seklo, říkám si, je mu hodně brzo sedmdesát. Tak povídá: "Víš, ženat jsem nebyl nikdy, jsem již značně stár a chtěl bych, aby holky měly tátu. Nikdo neví, co se může stát. Já jsem se k nim vždycky hrdě hlásil, živil, šatil a staral se o ně, ale teď bych to chtěl mít nějak ouředně posvěceno." Uznal jsem jeho argument, dyk má naprostou pravdu. Franta Bouška Pozn. B.: Stejně si kolikrát říkám, jak život lidskej je zakroucenej, zamotanej, má své podivné tmavé skuliny a záhadná místa. Myslím si ovšem, že se zachoval jako pořádnej chlap a vysoce férově a tak by to mělo bejt, to se opravdu velice cení.
|
. Ale tady to asi všichni odsoudějí, ne? 
