|
 Je první únorový den, ale už cítím ve vzduchu nové jaro... Dost možná, že ještě přijdou sněhánky, že se do nás obujou vichry i náledí, ale když se podíváte na stromy a větvičky... Jediné, oč se bojím, jsou ta spící miminka ovocná, jen aby se předčasně neprobudily pupeny ovocných stromů a keřů. Už několikrát se stalo, že pak byla úroda pryč dříve, než stačila vyrůst.
Každopádně většina obchodů už zesrdíčkovatěla, Valentýn se v našich končinách hluboce zakořenil, a obchodníci, kteří trochu smutili z nedostatku zákazníků - přeci jen ne všichni se po bujarém vánočním plundrování obchodů okamžitě finančně zmátořili - jásají nad dalším důvodem, nad další možností, jak se zbavit velkého kvanta zboží. "Dáme tam srdíčko, napíšem ILY - a je to!" 
 Milena (24. 1.) Toto moc pěkné jméno je slovanského původu. Znamená milá, milovaná, milená - tedy Milena. V českých zemích, kupodivu, toto jméno získalo na oblibě až počátkem dvacátého století, jinak se dávalo jen velmi zřídka. Nebylo tomu tak ovšem v jihoslovanských zemí, kde se tak pojmenovávaly holčičky už dávno. Dávala (a dává) se jim i Milica, Milina, Milinka, Mileva a jiné tvary. Mimochodem Mileva se jmenovala manželka Alberta Einsteina - jinak velice inteligentní schopná žena a velmi nadaná fyzička. Troufám si říci, že bez ní by se Einstein "tím Einsteinem" nikdy nestal. Ale - nevděk světem vládne. Když se stal slavným, tak ji opustil - a zatímco on je slavný navěky, o ní prakticky nikdo neví. Jinak jméno Milena nabylo na oblibě také v Polsku, v Maďarsku, na Slovensku - ale též ve Francii, Itálii a ve Švédsku. Tam všude můžete najít líbezné dívky a ženy Mileny. Za ty naše bychom především mohli jmenovat stále krásnou herečku - Milenu Dvorskou.
Miloš (25. 1.) Milouš nebo také Miloň. Všechny tvary jsou správné. Je to jméno slovanského původu, nicméně jiní jazykovědci se domnívají, že je to jen slovanský překlad jména Amátus, nebo Amant - což prakticky znamená totéž - tedy člověk milovaný, milý, přívětivý, ale také milující. Donedávna to bylo jméno v českých zemích oblíbené, ale díky některým známým Milošům a specielně jednomu Miloušovi - zájem rodičů značně utichl. Zbývá naděje, že až se ti neblaze známí Miloušové odeberou do věčných lovišť a čas zavane jejich stopy, počet takto - jinak moc hezky - pojmenovaných chlapečků zase vzroste. Takže všem Milošům, Miloušům i Miloňům přejeme, aby vydrželi a v mezičase krásně a mile oslavili svůj svátek. Zora (26. 1.) patří mezi velmi stará slovanská jména. Je to Jitřní hvězda - neboli Jitřenka - tedy planeta Venuše, která nás na obloze ráno vítá a večer provází k spánku. Je to hvězda po celý rok nádherně zářící, která se stala inspirací básníků, spisovatelů, malířů - ale také milenců. Údajně je obdobou tohoto jména také Apolena. Toto jméno vzniklo z řeckého Apolonia - tedy dívka, žena - ba i hvězda (tedy Venuše zasvěcená Apolonovi). Jak krásné a romantické. Tento svět ovšem smysl pro poezii a romantiku postrádá. Proto nám ubývá i žen a dívek pojmenovaných Zora... Třeba se jednou lidi vzpamatují a místo do bankovních výpisů začnou zase hledět na nebe a opět budou nově narozené holčičky pojmenovávat podle krásné hvězdy, která je vítá každé ráno - tedy Zora. Ingrid (27. 1.) Krásně a zajímavě znějící jméno je severského původu a dříve znělo Ingerid. Údajně se dá vyložit jako jezdkyně boha Ingwy. Podle tamější mytologie to byla jedna z valkýr, které odvážely duše mrtvých z bojiště přímo do Valhaly. Byly velmi krásné a ztepilé - ovšem nebyly to žádné Nanynky. Na severu byl tvrdý život; když vás nezahubil mráz, sněhová bouře, lední medvědi nebo vlci - tak vaši sousedé - to byli Vikingové a to taky žádné něžné kočičky nebyly. Ti když nebojovali, tak nedýchali. Takže Valkýry bývaly po zuby ozbrojeny a mávajíce a řinčíce zbraněmi, proháněly se po nebesích na okřídlených ořích. Jo, to bývaly kruté časy... Dneska se tak pojmenovávají krásné dívky - jako třeba kadeřnice Ingrid ze seriálu ulice. Takže Ingridky, Inušky a Inny - všechno nejlepší. Otylie (28. 1.) toto krásné a něžné jméno pochází vlastně ze jména Oda - což býval ovšem jméno mužské. Z něj vznikl Ota a z Oty posléze Otylka. Jméno znamenalo majetek, případně štěstí. Prosím - nezaměňovat. Ne vždycky je majetek zárukou štěstí a naopak. Čtěme bulvární plátky, tam to všecko je. Jednu dobu bylo u nás jméno Otýlie velice oblíbeno - zájem začal opadat až po hrůzném máleru rozčtvrcené prostitutky Otýlie Vranské. Tato záhada se nikdy nevyřešila - a pak, že neexistuje dokonalý zločin. Ale nejenom ona toto jméno proslavila. Všichni pamatujeme kouzelnou filmovou babičku Otýlii Beníškovou, českou herečku. Otýlie se též jmenovala Otýlie Dvořáková - později provdaná Suková - takto manželka hudebního skladatele Josefa Suka, který ji velice miloval a když si šel říct o její ruku, tak celá rodina trnula, zda je Otylčin tatínek - tedy skladatel Antonín Dvořák, původním povoláním řezník, nesmete se schodů. Nicméně, tatínek se násilí nedopustil, pouze ženich vyzval, aby něco zahrál. Suk hrál moc dobře a tak Otylku dostal. Konec dobrý - všechno dobré. Takže my můžeme zaposlouchat do romantické hudby Josefa Suka - takto rodáka z „Vesničky mé střediskové", tedy z Křečovic, pro kterou (tu hudbu) byla Otylka velkou inspirací. Otylka se prý též jmenovala německá babička Daniely Kudlanky. Zdislava (29. 1.) nebo také Zdeslava, je jméno slovanského původu a jak je již všem jasno - značí dívku nebo ženu "zde slavnou" (údajně se též jedná o starobylou formu nyní velmi oblíbeného jméno |Zdeňka) Což jeho nejslavnější nositelka skutečně byla. Svatá Zdislava z Lemberka původně svatá nebyla, tou se stala až velmi dlouho po své smrti - až v roce 1995. Stala se patronkou rodin, kongregace sester dominikánek, ale tak Litoměřického kraje a také českého národa. Zdislava byla dcerou Přibyslava z Křižanova a Sibyly ze Sicílie. Provdala se za šlechtice Havla Markvartice, který postupně dosáhl vysokého postavení ve službách krále Václava I. Říká se, že byla již od dětství nadána léčitelskými schopnostmi.Těch využívala při péči o nemocné a chudé. Krom toho se též starala i o svou rodinu a též o velkou rodin všech pocestných, chudých a postižených.. To ji vyčerpalo tak, že jako velmi mladá zemřela. Stalo se tak v r. 1252. Její příběh vešel v obecnou známost díky knize a posléze i filmu s názvem "V erbu lvice". Zvláště pak film byl velmi úspěšný a díky jemu u nás Zdislav přece jen malinko přibylo. Což je jedině dobře. Robin (30. 1.) je francouzského původu - původně znělo Robert a znamenalo, že dotyčný je slávou ozářený, případně, že má skvělou pověst. Z Francie se toto jméno rozšířilo dále do světa, především do Německa a do Anglie. Nejslavnějším Robinem byl zbojník opěvovaný ve staroanglických básních a baladách - Robin Hood (Hood - čti Húd znamená kápě, kapuce - kterou Robin nosil). Pověstí a bájí je mnoho - ale má se zato, že v jejich pozadí je skutečná historicky doložitelná osoba. Údajně to byl vůdce Sasů, kteří se (na přelomu jedenáctého a dvanáctého století) postavili na odpor normandské /tedy vikingské/ okupaci. Dlužno říci, že marně. Jiní angličtí historikové zase tvrdí, že Robin pocházel ze starobylého rodu a údajně se jmenoval Robert, Earl of Huntingdon. A stejně jako jeho slovenský kolega Jánošík, bohatým bral a chudým dával, pročež u těch bohatých a vlivných moc populární nebyl. Musel se proto se svou družinou skrývat v Sherwoodském lese. Podle pověsti to byl nejlepší lučištník na světě. Nu, ať už to bylo jak chtělo, Robinova sláva žije dál a bývá čas od času zvěčňována jak v knížkách, tak i ve filmech a televizních seriálech. Pročež i jméno Robin nabralo na popularitě a je tak pojmenováváno více malých chlapíčků. Jeden nikdy neví - třeba z nich budou jednou slavní lučištníci... Zatím jim přejeme všechno nejlepší a moc hezkou oslavu jejich svátku. Pidřich
|
