Mám dceru a ta ještě dříve, než se stala módou enviromentálná výchova, tíhla k přírodě a ekologickému chování. Projevovalo se to tak, že ještě jako dítě, každou chvíli přinesla domů nějaké nechtěné, vyhozené či zatoulané zvíře, zraněného holuba a jednou i hmyz. Vždycky to bylo stejné: „Maminko, maminečko, viď, že si to necháme? Přece bys nebyla taková zlá mamizna a nevyhodila tu chuděru na ulici? Já se tentokrát o to doopravdy budu sama starat.“

Vystřídalo se u nás ledacos, tak já pekla kočičí sušenky, vyklízela hnoják od morčat, křečka i krysáka, sádrovala ulomenou nožičku holouběti, zachraňovala andulku z horké polévky, pohřbívala sebevražedné akvarijní žabičky, čistila akvárko, krmila rybičky, a v prosinci, jak ta Maruška, jsem chodila do Stromovky na trávu.

Dcera dokonce strašně plakala, když jsem jí chtěla vyhubit vešky, co si koupila za kačku v MŠ. Teprve, když jsem jí ukázala, jak vypasená veš hnusně vypadá, přestala plakat a začala vřískat, ať to dám hned pryč. Jediné, co nikdy neprosadila, že si přinese domů, byli hadi, a ani chytrý a inteligentní společník varan neprošel.

Dneska je stará kotrmelína, ale zkouší to pořád. Naštěstí už ne na mne, ale na manžela. Jenže ten jí žádného varana také nepovolil, a tak dcera začala přemýšlet, jak to navlíknout, aby si prosadila nějaké to zvířátko, hadovi alespoň trochu podobné.

A našla, v sobotu měla narozky a přála si vermikompostér, celkem „levně“, jenom za tři tisíce.

A protože zeťák také dbá na ekologii, bylo jí vyhověno.

Kompostér na zahradu všichni znáte, vermikompostér je totéž, jenomže do bytu, kam se dávají biologické zbytky.

Vermikompostér přišel už v týdnu, jeho obyvatelky žížaly Jůlinky přitáhla dcera v pátek. V půllitrovém plastovém kelímku, vevnitř humus a stádečko kalifornských žížal, tlustoprdek. Otevřela vermikompostér, že holky ubytuje, ale kelímek jí vypadl a obsah se rozprskl po místnosti.

Dcera pravila: “Jejda!“

Zeťák zíral.

Psi konsternovaně čuměli.

Já valila oči.

Růžovoučké vypasené Jůlinky se začaly kroutit na podlaze, rozhlížely se a špitaly: „Panečku, to jsme konečně dostaly skvělej bejvák, to se to bude humusit.“

Jedinej, kdo měl okamžitě jasno, byla kočka. Okupanty, co by chtěli anektovat její území, doma nechtěla a hned do první Julči zaťala drápek.

 Ještě, že s dcerou nebydlím, popadla jsem psy a zdrhla, nemusím být u všeho...

DEERES

Komentáře (2)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : doktor Ať žijí žížalky.Prodávat do "zooshopu" pro rybáře.Nápad jako hrom.Hahahaha ! únor 11, 2019 12:55 ... : *deeres* Dcera po mně škemrá použité čajové pytlíky. Nechci jí kazit radost z jejího ekologického, pro přírodu blahodárného činění a tak jí tvrdím, že používám pouze sypaný čaj. Ona netuší, že ty pytlíky jsou sice z celulózy, ale také z části umělohmotné a když si žížaly z nich udělají bejvák a postupně je rozloží, dostanou se tak mikroskopiceké částečky plastu do půdy. Třeba značka Winings, která se prodává v mnoha zemích světa, má sáčky s přidaným akrylovým polymerem, Teekanne používá PLA polyester a značka Sonnentor používá materiály, které obsahují geneticky modifikované složky. Nejhorší jsou sáčky ve tvaru pyramidky, ty aby držely tvar, tak je tam umělohmotné složky mnohem více. Tak jsou takové čaje nejenom dražší, ale i škodlivější pro přírodu. Přitom myšlenka využít stopové prvky vylouhovaného čaje pro výživu květin je v pořádku, vyživí, dezinfikuje a odrazuje některé škůdce. Zvlšť skvělý je zelený čaj. Obsah sáčků mužete vysypat přímo do zeminy při přesazování, anebo vložit celý sáček do podmisky a zalévat zespodu přes sáček. Po nějaké době vyhodit a kravinu jako je vermikompostér nebudete vůbec potřebovat. únor 11, 2019 14:58

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment