Že i když tu občas máme nějaký ten průšvih, tak je to jen heboučký závan proti tomu, co se děje v okolních státech. A kde se dějí velmi, velmi zlé věci... A tak, abyste si trochu odpočinuli od předvánočního "běsnění", tady je pár nádherných vtipů. 

Jsou to vtipy národa, který  to nemíval nikdy jednoduché život; možná proto ale má nejlepší humor. Smích je, koneckonců, úžasná obranná reakce. Židovský národ se musel od nepaměti potýkat s obrovským množstvím událostí, které ve své většině nebyly příznivými, ba v mnoha případech ohrožovaly jeho existenci.

S těmito dějinnými zvraty se Židé vyrovnávali i svým úžasným a nesmírně moudrým humorem, jenž v nejtěžších dobách vnášel do jejich srdcí světlo naděje na lepší život.

"Stein, jsou nejakej přešlej, copak, copak? Kšefty nejdou?"

"Kšefty by šly, ale syn se mi žení."

Tak co jsou tak smutnej? A jak se jmenuje nevěsta?"

"Štefan."

Um Gottes willen, to asi nebude Židovka, nicht war?"

Jedna anekdotka ještě válečná:  Sedí v kavárně žid. Přisedne si k němu pán. V obličeji má prušácké jizvy a šrámy. Patrně pražský Němec, který teď hraje roli agenta provokatéra. Chvíl sedí proti židovi tiše a pak nenápadně začne:

To je prašivá doba, co? To to jde od deseti k pěti! Žid nic. Ještě že máme ten cizí rozhlas, co nás informuje, pravda?

Žid nic.

A ty poměry! Čím dál tím horší. Bída, jíst nebude pomalu už co, jak to chtějí takhle vyhrát, že jo?

Žid nic.

A ten lump Hitler! Co nám toho nasliboval a nic nesplnil! No nemám pravdu?

Žid zvedne očí a povídá: Kouknou, my Židi si na něj nemůžem naříkat. Co NÁM slíbil, to dodržel všechno.

V New Orleans přistane obří letadlová loď, aby prošla nějakými opravami. V nedaleké soukromé penzionátní škole pro dívky z nóbl rodin využije ředitelka příležitosti a napíše kapitánovi velmi zdvořilý dopis: 
"Naše škola pořádá pravidelný dobročinný ples, s účastí místní honorace. Vzhledem k tomu, že se nám nedostává vhodných tanečníků pro naše dívky, byl by kapitán tak velmi laskav a na tento večer uvolnil šest vhodných důstojníků, kteří by se jistě této role dobře zhostili a mé dívky provedli? Jen jistě chápete, že vzhledem k postavení naší školy a skvělému původu našich svěřenkyň a tradičním jižanským hodnotám, které zde zachováváme, by nebylo vhodné, aby to byli židé..."

Odpověď kapitána dorazí téměř obratem:

"Je to pro nás skvělá příležitost, jak navázat kontakty s místní komunitou, zejména pokud ji tvoří tak významná škola s takovou tradicí a dobrým jménem, proto samozřejmě důstojníky uvolním. Již jsem je osobně vybral, jeden z nich je špičkový pilot, který zanedlouho přejde ke kosmickému programu, další je náš mladší palubní chirurg, který teprve nedávno dokončil prestižní univerzitu, můj čtvrtý důstojník byl nejlepším absolventem Akademie ve svém ročníku a všichni jsou vynikající mladí, svobodní důstojníci s budoucností v našich ozbrojených silách..."

A skutečně, v určený čas se dostaví šest urostlých mladých mužů ve sněhobílých uniformách, kteří stojí v dokonalém pozoru, jen jejich obličeje jsou stejně černé, jako jejich naleštěné boty. 

Na ředitelku školy jdou mrákoty: "A-a-a-ale, to-to-to musí být nějaký omyl, to přece nejde, to je strašné, to-to se musel váš kapitán nějak zmýlit, vy přece nemůžete..." První z černošských důstojníků vystoupí z řady, bezchybně zasalutuje a promluví: "Ne, madam, to je naprosto vyloučeno, náš kapitán Jakob Goldberg žádné chyby nedělá, madam!"