|
 Dny nabité shonem, emocemi, dny, které jsou už dlouhé věky plné pověr, kouzel, tajemných předpovědí. A - bohužel, v tom chladném, vlhkém, klouzavě nebezpečném počasí i velice nebezpečné... Zamrazí mě, když slyším o všech těch silničních nehodách, které jakoby svým smutkem tvořily protiváhu šťastným dnům. Hrůza mne však bere, když čtu o bezcitnosti "velkých" vůči svým dětem...
Právě jsem sledovala zprávy: maminka nechala v podstatě LETNĚ oblečené mimčo hodiny a hodiny samotné v autě, opuštěné, v garáži supermarketu. A šla si nakupovat... Jakékoliv slovo z oblasti zvířecí by bylo urážkou toho zvířátka - protože jen lidé se ke svým potomkům dovedou chovat tak bezohledně...   Dagmar (20. 12.) co se týče tohoto jména, zde se opět jazykovědci různí. Jedna teorie praví, že jde o severské jméno - ve staronorštině (i v té moderní, stejně jako ve švédštině a dánštině) Dag znamená den. Maer pak znamenalo panna - spojení těchto dvou slov mělo několik významů. Jednak svatý den, velký den, denice neboli jitřenka, případně večernice - neboli planeta Venuše... ale to už jsme někde jinde. Jiné prameny ovšem tvrdí, že jeho původ je záhadný. Údajně jde o germánský přepis slovanského jména Drahomíra - která se německy vyslovovala jako Dargmer. Odtud také není daleko k Dagmar. Toto jméno dostala i dcera krále Přemysla Otakara I., která se provdala za dánského krále; přestože manželství příliš šťastné nebylo, dánský lid ji miloval. Právě on ji nazýval královnou Dagmar - jejich Jitřenkou. Dodnes se tam o její kráse a dobrotě pějí lidové písně a vyprávějí pověsti. U nás je toto jméno stále oblíbené a skoro každý zná nějakou Dášu, Dádu či Dadulku. Za všechny jmenujme Dagmar Peckovou, slavnou operní pěvkyni. Jim i všem ostatním dívkám a ženám, nosícím toto krásné jméno, přejeme všechno nejlepší.
Natálie (21. 12.) jak příhodné jméno pro dobu nadcházející. Natálie totiž není ruské jméno - jak bychom se mylně domnívali - ale je původu latinského. Natalie znamená vánoční. Ach ano, Natalis - italsky Natale - jsou Vánoce. Natale Domini pak znamená - zrození páně. Tedy vánoce raduje se - veselme se. Natalia byla původně dívka, která se narodila v čase vánočním. Prostě „holčička - vánočňátko". No, tenkrát ještě nebyl kolem vánoc takový stres jako teď, tak si rodiče v tomto svátečním čase mohli hezky užít. Patronkou tohoto jména je Natálie z Nikomédie. Jejím mužem byl křesťanský mučedník Hadrián, kterého neopustila, ani když byl odsouzen k smrti. Velmi obětavě se o něj starala, ale její láska šla až za hrob. Už se pak znovu nevdala a žila sama ve vzpomínkách na něj. Takže přichází čas vánoční a s ním budou oslavovat i Natálky. Tak jim přejeme, aby - přes všechen předvánoční spěch, oslavily svůj svátek klidně a radostně - a aby jim bylo hezky. Šimon (22. 12.) Nebo též Simon, nebo Simeon. Je to jméno hebrejského původu a znamená slyšící či naslouchající. Možná byl nadán paranormálním vnímáním a slyšel víc, než mohli slyšet ostatní. Patronem tohoto jména je Šimon, zvaný Horlivec. Po Kristově smrti a po jeho vzkříšení začal šířit křesťanství mezi židy. No, ale vděku se nedočkal - jak také jinak. Některé prameny tvrdí, že mu usekli hlavu, jiné, že ho rozřízli pilou, jiné prameny zas, že ho mágové ubili kyjem. Stal se patronem dřevorubců (asi skrz tu pilu) a také ještě tkalců, pracovníků s kůží a zedníků. Ale: byl jedním z dvanácti apoštolů a my jej můžeme každou hodinu spatřit na Staroměstském náměstí, kterak se spolu s ostatními apoštolíky ukazuje v okéncích staroměstského orloje. Je čas předvánoční a tak se na chvilku zastavte a spatřete podívanou, která se po celá staletí ještě neomrzela. Šimon - jako ostatně i jiná biblická jména, se dostává znovu do módy, což je dobře, protože jméno je to moc hezké. Takže jim všem přejeme, aby si svůj svátek hezky užili. Vlasta (23. 12.) - krásné a rozporuplné jméno. Rozporuplné je díky Jiráskovi a dalším dějepiscům, kteří byli vesměs muži, takže jemně řečeno - na ni "nakydali hnůj". Vlasta je slovanské jméno a neznamená pouze vlast - tedy rodnou zemi, ale i sílu a moc. Také majetek a vládu. Takže to nebyla žádná hysterická chudinka, případně ječící čúza, jak ji známe z Dívčí války od Ringa, ale právě naopak - byla to inteligentní, moudrá a sebevědomá ženská a na tu dobu slušně vzdělaná. Málokterý chlap ovšem tohle dokáže překousnout. Takovéto ženy rozhodně nejsou u pánů tvorstva populární a tito je rozhodně nedoporučují svým manželkám jakožto příklad. Tenkrát, ani teď. K dívčí válce by bylo záhodno dodat, že jestliže se žena rozhodne bojovat - tak to není jen tak pro nic za nic. Většinou k tomu má zatraceně dobrý důvod. Ale, nechme toho - je čas předvánoční, Vlastičky poletují po kuchyních, pečou cukroví, vánočky, štrůdly.. a ani kolikrát chudinky nemají čas, aby si uvědomily, že mají vlastně svátek. Tak jim přejeme, aby si ho letos užily v klidu a míru a pohodě. Adam a Eva (24. 12.) - z galantnosti začněme Evou. Je to jméno hebrejského původu. Původně znělo Havwáh - což znamená živá, v přeneseném slova smyslu pak živoucí, životodárná - tedy pramáti nás všech. „Údajně" ji Bůh stvořil z Adamova žebra. Z čehož někteří machisté soudí, že byla o něco méně než její muž. Což ovšem postrádá logiku. Přinejmenším už proto, že měl pak o jedno žebro méně než ona... Jméno Adam je též hebrejského původu a znělo Há adama tedy člověk. To slovo ovšem také znamená zemi - tedy půdu. Podle bible byl Adam člověkem, kterého Bůh uplácal z hlíny - no a za ženu mu dal Evu, vyrobenou z jeho žebra. Dál už to známe všichni. Ďábel převlečený za hada - zakázané ovoce poznání - a následné vyhnání z ráje. Tak to tu nebudeme rozebírat. Je totiž Štědrý den a následně Štědrý večer, na který se těší všechny děti. Zdůrazňuji však, že především děti české, moravské, slezské a slovenské - neb v ostatních zemích to chodí jinak. My máme Ježíška, který nosí dárky všem dětem bez rozdílu - chudým, bohatým, hodným i zlobilům. Některé držely přes den půst, aby večer spatřily zlaté prasátko (ale málokteré to vydržely). Večer se rodina sejde u večeře, u níž by měl být sudý počet stolovníků -pojedí tradičního kapříka a rozdají se dárečky. Je to čas klidu, míru a radosti. Tak si ho Adamové, Evičky a všichni ostatní krásně užívejte. A buďte - alespoň tento den - šťastní. Boží hod (25. 12.) No vidíte, máme to za sebou... Dárky jsou rozdány, kapr sněden, lidé chodí navštěvovat své přátele, příbuzné, nebo hřbitovy - nebo prostě sedí doma, cpou se cukrovím a sledují pohádky v televizi. A všude se rozprostírá láska, pohoda a mír. Vánoční svátky jsou vlastně náhradou za svátky pohanské - resp. keltské oslavující zimní slunovrat (jak všichni víme, tak naše území kdysi obýval keltský kmen Bójů - podle nichž Římané nazvali toto území - Boiohaemum - tedy domov Bójů - z čehož se vyvinula Bohemia). V zemích anglosaských a anglofonních však teprve dnes ráno nalezly dětičky pod stromkem dárečky (některé je mají v dlouhých punčochách, zavěšených na krbu), které jim Santa - tedy Saint Nicolas - svatý Mikuláš (u našich dětí byl daleko dřív), dorazivší k anglofonním dětem na saních tažených soby (se sobem Rudolfem s červeným čumáčkem v čele). Jelikož to bývaly původně svátky duchovní, mnoho lidí navštěvuje kostely, či různé jiné svatostánky a oddává se modlitbám a rozjímání. Takže ať již tento den budete trávit jakkoli, užívejte si klidu, vánoční pohody, televizních pohádek, návštěv přátel a příbuzných a odpočiňte si. Nezapomeňte, že po Novém roce ten kolotoč začne znovu. Štěpán (26. 12.) jméno pochází z řečtiny (Stephanos) a jeho význam je věnec - tedy vlastně člověk, jehož hlava je ověnčena; vítěz, nebo člověk korunovaný. Při olympijských hrách ve starém Řecku se vítězům dával na hlavu vavřínový věnec. Vavřín - lat. Laurus - po našem bobkový list - totiž roste po celé jižní Evropě a krásně voní. Mučednickou smrt Svatého Štěpána jsme již probírali při Štefanovi - takže to už všichni znáte. Navíc je doba vánoční a všichni touží po klidu a mučeníčko je zrovna nezajímá. Tím spíš si povšimneme svatoštěpánských vánočních zvyků. Štěpán byl patronem koní, proto se například v tento den v některých zemích (např. v Bavorsku) podává koním svěcená voda a svěcená sůl. Dalším zvykem, který se dosud někde dodržuje, je žehnání kalichu s vínem, do kalichu vkládají kamínek - na památku Štěpánova ukamenování. U nás doznívají vánoční oslavy, lidé se zvolna se připravují na příchod Nového roku. Ale vraťme se ke Štěpánům, jichž svátkem je tento den - má to jednu výhodu, dnešního dne nemusejí ani do školy, ani do práce a všichni jsou svátečně naladěni. Takže i my se připojujeme s gratulací a přejeme jim, aby svůj svátek vždycky oslavovali v klidu, pohodě a míru, uprostřed rodiny a přátel. Pidřich
|
