 „...práce matka pokroku...“ tak jsme to kdysi s nadšením zpívali. Byli jsme děti a netušili jsme, že je všechno jinak, že neporučíme větru, dešti, ani že práce rozhodně není matkou pokroku! Pravý opak je pravdou, lenost je matkou pokroku. Hned vám to vysvětlím. Lenost, nikoli ovšem toho Honzy za pecí, ale lenost tvořivá, která člověka žene k tomu, aby vymýšlel, jak udělat totéž, ale s menším vydáním energie - snáze, eventuálně rychleji, a pak si mohl na tu pec lehnout. Nebo na kanape. Nebo jinam, to už záleží na tom kterém líném.
Kdybychom nebyli líní, chodíme dodnes pěšky, ani na toho koně bychom si nevylezli. Jen mi prosím vás neříkejte, že to bylo kvůli rychlosti... Utíkat je přece taky možné. Dokonce nikde není psáno, že běžet se smí jen určitou dobu a pak si každý musí odpočinout. Nemusí, to jen ti líní odpočívají. A pak lidé vynalezli vůz. To aby nemuseli sedět na koni a aby jich mohlo víc jet najednou. To aby měli víc pohodlí. A aby se cestou starali o méně koní. Protože jeden kůň uveze jednoho jezdce, to ví každý. Ale dva koně utáhnou vůz s několika lidmi, dokonce i s vozkou, který se o koně postará v cíli, nebo při zastávce na cestě. A jsme u toho pohodlí zase. A pak přišlo auto. Proč? No to je přece jasné, auto nepotřebuje jíst a nenadělá pod sebe. A navíc, nepotřebujete ani toho vozku a nemusíte se tedy starat o něj, třebas jen tím, že mu budete platit mzdu! Někteří jsou tak líní, že už ani auto řídit nechtějí a mají na to řidiče. O něj se ovšem musí starat, ale to za ně dělají zase jiní, kteří se jim starají o to, aby jim neubývalo peněz, aby měli v domě dost personálu, aby měli dost pohodlí. To je samozřejmě podmíněno dostatkem peněz - jistě jste si už všimli, že chudí nemají vlastní řidiče a komorníky a správce paláců. Oni ostatně nemají ani ty paláce, protože to by se o ně museli starat sami a to by byl velký zásah do pohodlí. Na to jsou příliš líní = chytří. Kdyby nebylo lenosti, tak místo vymýšlení nákladních aut chodí dodnes selky s nůší na trh; ačkoli, i ta nůše přece vznikla z lenosti, aby nemusela s každým vejcem extra. To ne, to jsem už asi přehnal. Má přeci dvě ruce, mohla by nést vejce dvě. Takhle bych mohl jmenovat vlastně všechny stroje, které nás obklopují. Nebojte se, nebudu, vidíte to už určitě sami. Všechny je vymysleli ti z nás, kteří jsou dostatečně líní vyhnout se namáhavé ruční práci. Kdysi dávno jsme měli v práci dost rozvinuté zlepšovatelské hnutí. Přiznávám, že hlavní důvod zlepšování bylo zlepšit svou výplatu. Každý zlepšovací návrh byl finančně odměněn a my jen trpěli nedostatkem nápadů ke dalšímu zlepšování. I to se stane. Chodili jsme po fabrice a hledali, co by se dalo zlepšit. Tehdy jsem vymyslel tuhle teorii, a když jsem ji poprvé přednesl vedoucímu zámečnické dílny, jinak vůdci naší zlepšovatelské skupiny, osopil se na mne: "Tak já podle vás dělám zlepšováky z lenosti?" Přisvědčil jsem. "Ne," povídá, "já je dělám proto, abych mohl jezdit na víkendy na chatu". A já na to - "Vidíte, jak jste línej. Protože kdybyste nebyl, budete těch čtyřicet kilometrů na chatu chodit pěšky. Případně, pokud spěcháte, abyste tam byli ještě v pátek večer, klidně byste mohli běžet". Trvalo mu to chvíli, než si to vše v hlavě srovnal, ale nakonec mu nezbylo, než mi dát za pravdu. Vidíte, stačí věc pořádně vysvětlit, posvítit si světélkem osvěty na ty bludy, které do nás od malička vtloukali, a je to hned jasné. Půjdu příkladem a podělím se s vámi o můj epochální vynález. Už několik let v zimě, když nám spadla kalamita, používal jsem na odhrnování sněhu vlastnoručně vyrobený buldozer na ruční pohon. Je to nesmírně jednoduché. To se vezme dřevěné ohráblo na sníh, no - taková ta škrabka, znáte to. Tu jsem dole provrtal a zašrouboval dva šrouby. Vše jsem přivázal na obyčejný rudl tak, aby ty dva šrouby byly pod železem, co se na něj nabírají převážené předměty. A pak už to funguje skoro samo. Není už třeba vyvíjet žádnou sílu na nesení, nadzvedávání a ostatní manipulaci se škrabkou, jenom tlačit. Vše jde snadno a rychle, příjezdovou cestu k domu jsem měl uklizenou dřív, než si sousedé všimli, že taky odklízím sníh. Jak jinak jsem si mohl vysvětlit to, že mne žádný nenapodobil? Jedině tím, že nejsou dostatečně líní; čemuž nevěřím, spíš to bylo tím, že jsem při odklízení sněhu byl tak rychlý, že si mně vůbec nevšimli. 
Pyšním se tím, že jsem správně inteligentně líný, protože líní vytvářejí pokrok světa, těm patří budoucnost, ne těm pracovitým! Osvěta chybí, to je celé. Dokáže někdo spočítat, kolik jen lidí chodí v tuto chvíli po světě a hledá, kde přiložit ruku k dílu, místo aby si v klidu sedli a dívali se pokojně na ostatní na pracující? Jen tak se totiž mohou dostavit ty správné nápady – je nutno dívat se, jak jiní pracují a trochu snít… MICHAL
|
