Dnes si v hádankách nepřipomeneme žádné výročí. Muž, kterého jsem dnes zařadila, je mému srdci milý, už dlouho se chystám dát ho do hádanek. Tento vitální pán se narodil 30. listopadu 1925 v Kelči na Vsetínsku do učitelské rodiny. Už jako malý čtyřletý klučina „přičichl“ zásluhou tatínka k filmu. Jeho otec, činovník Sokola, totiž na vlastní náklady zakoupil promítací přístroj a promítal filmy v tamní sokolovně.

     V roce 1945 začal náš neznámý studovat FF UK, po roce přešel na FAMU, obor kamera. Zde pod vedením profesora Karla Plicky získal cenné zkušenosti. Poznal se s režisérem Karlem Kachyňou, společně vytvářeli řadu dokumentárních filmů. V padesátých letech působil v Čsl. armádním filmu a byl přidělen k Vojenské kontrarozvědce. Díky natáčení v Číně a také setkání se sovětskými lidmi však brzy vystřízlivěl ze svých tehdejších názorů a jeho tvorba se začala ubírat naprosto jiným směrem.

     V roce 1956 natočil film Zářijové noci podle divadelní hry Pavla Kohouta. Opravdu pěkným snímkem dle vlastního námětu byl povídkový film Touha z roku 1958. Viděla jsem jej asi třikrát a ráda se na něj podívám znovu.

     Čtyři roční období přidaná k názvu povídek znamenají podobenství k etapám lidského života – dětství, mládí, střední věk, stáří. V druhé povídce hraje nádherná, tehdy osmnáctiletá,  Jana Brejchová, která oslavila nedávno půlkulaté narozeniny.

     Životní partnerka Jana Skopečka,  paní Věra Tichánková, vytváří ve třetí povídce roli zatvrzelé Anděly. Paní Tichánkovou známe spíše z epizodních rolí starších důchodkyň. V povídce Anděla  jí ovšem dramatická role sedí, hraje ji přesvědčivě, přestože s filmováním tehdy teprve začínala.

     Ve čtvrté povídce mne zaujal uhrančivý, charismatický Ilja Racek. Film je často doprovázen nádhernými záběry přírody. Režisér tvořil lyricky laděný film v období, kdy sám procházel těžkou životní zkouškou. Zemřela mu maminka, malý syn a jeho paní onemocněla rakovinou prsu.

     Následoval film Procesí k panence (1961).  Další film, jehož název neprozradím,  měl velký úspěch. Náš neznámý jej natočil v roce 1963. Tento film s Janem Werichem je však hodně známý, proto více nenapovím. Pak přišel film, který se hluboko zapsal do čsl. kinematografie. Režisér v něm pravdivě zobrazil poválečný život na moravské vesnici, tehdejší euforii i tvrdou realitu let následujících. Sedlák František,  Jořka s pyřkem, Franta Lampa, Bertin, veselá vdova… Film putoval do trezoru a režisérovi nabídli tehdejší soudruzi emigraci. Název filmu by ovšem byla opět velká nápověda... Excelují zde Radoslav Brzobohatý,  Vladimír Menšík, Vlastimil Brodský, Václav Babka.  Mně se velice líbil Waldemar Matuška v roli Zášinka (tuto roli měl původně hrát Jiří Sovák). Chvíle milostné i humorné střídají okamžiky smrti některých hrdinů a uzurpátorská snaha tehdejších nadřízených o kolektivizaci vesnice.

     Náš neznámý režisér se následně usadil v cizině,  v sedmdesátých letech filmoval v Německu. Dobře se začal cítit dle jeho vlastních slov až v Americe, která mu připomínala více domov. Dnes žije tento pedagog, filmový režisér, scénárista, držitel několika ocenění, střídavě v Americe a v Bystrém u Poličky.

     Stále je navzdory vysokému věku plný elánu, srší životní energií.

Jistě snadné hádání vám všem přeje

MIA

a jen pro kontrolu se můžete kouknout sem...

Komentáře (1)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : deeres Každému filmovému fanouškovi to musí být jasný. Kdysi mne dost otrávilo shlédnutí jeho filmu Dýmky, podle předlohy Ilji Erenburga. Naštěstí z třinácti povídek natočil jenom čtyři. Ale jeho filmografie je tak rozsáhlá, že jeden nepovedený film je zcela nepodstatný. leden 27, 2015 12:25

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment