|
 Mea culpa, mea maxima culpa (Má vina, má velká vina), bych měla spolu s Pidřichem říkat, bušit se provinile v prsa a lkát... Nu, poněkud se nám ten kalendář opozdil, takže nestíháme jména "trefit" na ten správný slavný den. Ale nebudu vydávat svou hruď všanc, o Pidřichově už ani nemluvě. Počasí nám zatím přeje, záplavy, vánice, vedra, uragány, nic takového se v našich krajích zatím nekoná a doufejme, že v nejbližší době ani konati nehodlá.
Pozoruji z oken stromy, které se den ode dne stále krásněji vybarvují, stýská se mi po zahrádce, kterou už nemám a vzpomínám na to nádherné podzimní pinožení - co vyhrabat, očistit, osušit, schovat na jaro; co opravit, přerovnat, co sehnat k zasazení, aby napříště zahrádku okrášlilo... A především, kam a jak všechno to sklizené uložit, zavařit, naložit... Jak jste na tom vy? Také zahradničíte?
 František (4. 10.) je svátkem svatého Františka z Asisi. Původně se tak ale onen dotyčný nejmenoval. Jeho jméno znělo Giovanni Bernadone a byl to moc šikovný a chytrý chlapeček, který se naučil báječně francouzsky a tak mohl svému tatínkovi pomáhat s obchodní korespondencí. Ten ho proto láskyplně nazýval Francesco - tedy Francouzek (pro informaci : Francese - čti Frančéze - je italsky Francouz).
Ale chlapeček vyrostl a jak to tak bývá, mladý, hezký, bohatý, chytil se partičky kamarádů - všichni krčmáři ze široka daleka ho zdravili a samozřejmě, že ani jednu sukni nenechal na pokoji.Takový život ovšem není nic zdravého, že. A tak se stalo, že "Francouzek" velmi onemocněl. Když už to s ním vypadalo bledě, šel se v zoufalství pomodlit do kostela San Damiano - a tu se stal zázrak. Promluvil na něj obraz ukřižovaného Krista a požádal ho, aby dal ten kostel opravit. Na Františka to udělalo takový obrovský dojem, že prodal všechno otcovo zboží a peníze použil na opravu kostela. To ovšem byla poslední kapka a Francescův tatínek to nevydýchal. Synka vyhnal - ten se sice uzdravil, ale stal se z něho žebrák.
Jak se říká, něco zlého, pro něco dobrého. Až tehdy František pochopil, že bohatství není všechno a že existuje spousta lidí a zvířat, která potřebují pomoc. Založil tedy řád Františkánů - který existuje dodnes a klade si za úkol život v prostotě a chudobě a pomoc bližním. Jelikož byl František v podstatě moc hodný člověk a miloval zvířata, stal se jejich patronem a dnešní den byl vyhlášen Mezinárodním dnem zvířat. A nebudete tomu věřit, ale papež Jan Pavel II. jej v roce 1979 prohlásil za patrona ekologů. Slavné tu jmenovat nebudu, to by bylo na knihu. Každý si jistě na nějakého vzpomeneme. Já například na skvělého Františka Filipovského Eliška (5. 10.) toto hezké jméno je českou formou jména Alžběta, které je původu hebrejského. Původně znělo Elíšebet a znamenalo „Bůh je má přísaha". V českém kalendáři jsou uvedena obě jména - pro zajímavost můžeme uvést, že další formou tohoto jména je Isabela. Jsou to jména královská. Našimi dějinami prošla Eliška Přemyslovna - matka našeho otce Vlasti, Karla čtvrtého. Její manželství s Janem Lucemburským ovšem nijak šťastné nebylo. Prostě takové to domácí násilí jak vyšité. Dokonce před ním musela chudák Eliška uprchnout a skrývat se u svého zetě Jindřicha Bavorského. Nakonec osamocena umírá. Další naší Eliškou byla Eliška zvaná Rejčka, která byla manželkou českého krále Václava II. Královskými jmény jsou i další formy tohoto jména - tedy Alžběta a Isabela. Ty ovšem dnes svátek nemají a tak o nich až zas jindy. Popřejme tedy krásným a něžným Eliškám hezký den a příjemnou oslavu - a jestli se jim bude chtít, mohou na svátek Alžběty oslavovat znovu. Hanuš (6. 10.) v dnešní době není moc časté jméno - ale zase přichází do módy. Jeho původ je v německém jméně Johannes - tedy Jan; jeho zdrobnělina je Hannes (čili Honzík), kteréžto jméno čeština změkčila a tak jsme získali Hanuše. Jestliže pozorně čtete naše povídání o jménech, pak víte, že Jan pochází ze hebrejského jména Jochanán, tedy „Bůh je milostivý". Nu, dejme tomu. U nás se proslavil Mistr Hanuš, který - podle pověsti - sestrojil Staroměstský orloj. Poté, co ho pražští radní dali "z vděčnosti" oslepit, aby už nikdy nikde nemohl podobné dílo sestrojit, nechal se k němu Mistr Hanuš přivést a chod orloje jim zastavil. Trvalo léta, než ho (tedy orloj) zase opravili, aby dál mohl fungovat a ukazovat čas a aby mohlo dvanáct apoštolů vykukovat nejen na Pražany, ale především na davy nadšených turistů. Hanušů nám tu v dnešní době zbylo asi 400 - tak jim popřejeme, aby si svůj svátek hezky užili. Justýna (7. 10.) má jméno přinejmenším v českých luzích a hájích (a moravských a slezských) neobvyklé. Toto jméno pochází z latiny a dalo by se přeložit jako spravedlivá. V dřevních dobách národního obrození se toto jméno překládalo jako Pravomila, nebo Pravoslava. Samosebou, že existovala i svatá Justýna - která byla - jak také jinak - mučednicích a byla umučena v r.300 v Padově, poři velkém pronásledování křesťanů. Tamtéž také stojí mlhutný kostel vybudovaný v šestém století a Justýně zasvěcený. Jinak, jak již zde by o řečeno, Justýn u nás moc nežije - ale v anglofonních , či frankofonních zemích již žije dost.Ale i těm, které žijí u nás - blahopřejeme. Věra (8. 10.) již u Naděždy jsme si řekli, že je jedním ze tří jmen nejčastěji děvčátkům dávaných - tedy Víra (Věra), Láska (Ljubov) a Naděje (Naděžda). Všechna ta jména jsou krásná a byla dávána s láskou po celém světě. V podstavě lze říci, že jméno Věra je jedno z vůbec nejoblíbenějších jmen napříč národy a generacemi. U nás jich žije přes stočtyřicet tisíc a každý z nás nějakou známe, nebo ji máme v rodině. Kdybychom chtěli jmenovat Věry, které se proslavily, tak to bychom tu seděli celý den. Takže jen pár za všechny: Věra Chytilová, Věra Galatíková, Věra Čáslavská, Věra Martinová, Věra Suková, Věra Ferbasová ... co dodat. Jen to, že jim všem přejeme všechno nejlepší. Štefan (9. 10.) je slovenská obdoba českého Štěpána, kterého jsme "probírali" o vánocích. Základem tohoto jména, je řecké slovo "stephanos - což znamená věnec. Štefan je tedy člověk ověnčený, nebo korunovaný. Vavřínový věnec se dával vítězům při hrách v řecké Olympii. Tedy, v přeneseném slova smyslu, se dá říci, že je to člověk, který se nějak proslavil. Samosebou, že existuje svatý Štefan, který byl - jak jinak - mučedníkem, ale nic moc se o něm neví. Ale všichni známe Štefana, co přiletěl práškovacím letadlem do Vesničky mé střediskové. Štefanové žijící v Čechách a na Moravě, jsou ostatně z valné většiny původem ze Slovenska. Tak jim všem blahopřejeme a ať se jim tu líbí i nadále. Marina (10. 10.) Marina, Marina, Marina, to jméno, to jméno mám rád... Zpívá se ve známé písničce. Proč taky ne, když je tak hezky libozvučné a zcela určitě patřilo nějaké moc přitažlivé dívce - která, jak už to na Kudlance všichni známe - nemilovala toho, co zas miloval ji....nicméně k tomuto jménu existuje několik výkladů. Jeden říká, že je to zdrobnělá forma jména Marie, druhý, že je to forma hebrejského jména Myriam, což znamená "milovaná bohem", další, že je odvozena z latinského slova „mare" - což znamená moře. Marina pak znamená mořská. Marin u nás moc nežije - těch stočtyřicet zřejmě dostalo své jméno poté, co výše uvedenou píseň nazpíval, tehdy velmi populární, Milan Chladil. Pro zajímavost, tuto slavnou píseň složil belgický zpěvák Rocco Granata a česky - a moc hezky - ji otextoval Vladimír Dvořák. Takže milé Mariny, i když je vás jen pár, oslavte si svůj svátek s radostí. Pidřich
|
