|
 Obloha těžká hustými mraky, tmavě hrozivými nás žene pod střechu - kamkoliv - jen se schovat před přívaly vody, padající shůry... A když zas vykoukne sluníčko, pohladí zmoklé pozemšťánky, hned vypadá svět hezčí, hned se víc a líp vyřídí. Stála jsem u jednoho stánku ve frontě, bylo tam plno šťavnaté zeleniny i ovoce, ceny mírné, prodavačka vstřícná - ale vodoteč mne odehnala...
Za pár minut bylo po všem, mám plno nádherně velkých kedluben - že bychom dnes vařili/y z nich? Kedlubinky zadělávané, kedlubní zelíčko, kedluby-kadluby plněné... co ještě? Vzpomínejte a napište!  Lubor (13. 9.) jméno je nepopiratelně slovanského původu. Je odvozeno od starobylého základu ljub - což jak je všem notoricky známo vyjadřuje libost, lásku, zalíbení - je tomu tak u všech Luborů, Lubošů, Lubomírů, Liborů, Liběn, Liboslav, Libuší (ta původní se kdysi jmenovávala Luboša) atd. atd. Jméno Lubor se poslední dobou moc nedává - ale i tak jich u nás žije asi patnáct set. Mezi těmi, co se proslavili, bychom mohli jmenovat Lubora Tokoše - českého herce a Lubora Niederle - českého slavistu (neplést, prosím, se slávistou), antropologa, etnologa a archeologa. Ten první - úplně první Lubor - se musel narodit coby skutečně kouzelné miminko (tzv. k sežrání) a taky musel mít romantickou maminku - nebo vy v tom jméně neslyšíte šumět líbezné bory po skalinách?
Radka (14. 9.) také nezapře svůj slovanský původ. Je to takové veselá a hravé jméno. Jazykologové se domnívají, že jde o zdrobnělinu jmen Radoslava, Radmila, Radomila. Jsou to jména již prvoplánově vyjadřující radost. Jiný ovšem tvrdí, že základem tohoto jména je sloveso raděti, což kdysi znamenalo starat se, dbáti o něco, chtít něco - dodnes se nám dochoval výraz, že je radno (nebo není) to či ono udělat. Nicméně v Indii existuje (což vím od rodilého Inda) ženské jméno velmi podobné: Radika. A hádejte co znamená: veselá, šťastná - tedy ráda. Představuji si to tak, že se kdysi někde v Indii narodila malá holčička a když ji plácli po zadečku, nespustila obvyklý řev, ale začala se smát. Byla prostě ráda, že už je tady. Co se Pitekanthropus postavil na zadní a začal chodit po dvou, je život lidský samý stres, strach, nervy a boj o přežití. Radostných a veselých lidí je tudíž velice zapotřebí. Buďme tedy rádi, že o nás pečují naše radostné a veselé Radky a oslavte s nimi jejich svátek. Jolana (15. 9.) má jméno je u nás velmi neobvyklé. Mnohem frekventovanější je na Slovensku. Údajně je to slovenská verze jména Helena. Někteří jazykozpytci ovšem tvrdí, že je tomu jinak, že je to odvozeno od maďarského základu jóléan - což znamená správná, dobrá dívka. U nás mnoho Jolan nenajdete - ale všichni známe televizní moderátorku Jolanu Voldánovou - takže se sem tam přeci jen nějaká najde. Proto jim přejeme, aby svůj svátek hezky oslavily a užily si krásný víkend - neb letos Jolana připadne na sobotu. Ludmila (16. 9.) Tady je vše jasno. Ludmila je veškerému Lidu milá - aby taky ne. Lídami, Lidkami, Ludmilkami, Liduškami apod. se to u nás jen hemží. Je to obecně oblíbené jméno, které se u nás dědí z matky na dceru, z babičky na vnučku - prostě má velkou tradici. Je to zajisté proto, že patronka všech Ludmil byla svatá Ludmila, babička knížete Václava, manželka knížete Bořivoje I., spolu s kterým přijala křest v r. 833 - a to od samotného Metoděje. Byla též matkou knížete Vratislava - jehož žena Drahomíra mu povila dva syny Václava a Boleslava (tady je prostě malá země a žije tu v podstatě pár lidí - a ani tenkrát to nebylo lepší, takže se dá říci, že tu je každý příbuzným každého). Po Vratislavově smrti se ujala vlády Drahomíra, a aby se nemusela se svou tchýní dělit o moc, dala ji raději zardousit.. Podle pověstí ovšem Ludmila v hrobě nezetlela, ale naopak, když ji dal její vnuk Václav pohřbít, její tělo vypadalo jako živé a vydávalo libou vůni. Prostě zázrak. A Ludmila byla prohlášena za svatou a zůstala tak svému „lidumilá" až do dnes. Naděžda (17. 9.) Ach, to je krásné jméno - je to jedno ze tří jmen, která v různých obměnách kolují mezi lidmi na celém světě. Tedy: Víra, Láska, Naděje. Naděžda je staroslověnský překlad řeckého Elpis, což znamená naděje. (Víra a Láska jsou Věra a Ljubov - jak všichni zajisté víme). I když jsme zoufalí a je nám mizerně - dokud žijeme, stále je naděje, že se to zlepší. Když ztratíte naději, ztratíte všecko - není proč žít. Jméno Naděžda se proto dávalo holčičkám, u kterých jejich rodiče doufali, že se život dcerky bude ubírat méně strastiplnými cestičkami, než ten jejich a že bude - doufejme - šťastná. Naděžd, Naď, Nadinek u nás žije kolem dvaceti tisíc - a doufejme, že jsou šťastné všecky, alespoň my jim to ze srdce přejeme. Za všechny slavné bychom mohli jmenovat českou zpěvačku Naďu Urbánkovou - která se před lety narodila jako Naděžda Balabánová a kterou dnes vídáme několikrát za den s kosmodiskem. Kryštof (18. 9.) má jméno řeckého původu - sestává se ze dvou slov - Christos - „olejem pomazaný" a ferein - „nositi". V přeneseném slova smyslu je to člověk, nosící Krista ve svém srdci. O existenci jednoho z nejoblíbenějších světců nevíme celkem nic - tedy krom toho že žil a zemřel mučednickou smrtí - jinak by se nestal svatým. Ale ať už to bylo jak chtělo, Kryštof se stal ochráncem cestujících, poutníků, cestovatelů, námořníků a v dnešní době též automobilistů. Kdysi (možná ještě i dnes) dávaly maminky a ženy námořníků svým mužům a synům řetízek s přívěskem, znázorňujícím svatého Kryštofa. A ty jejich milé světec na cestách uchránil od všeho zlého. Dlužno říci, že ne vždy se mu to povedlo. I naši policajti dali akcím, při kterých prováděli kontroly na silnicích, jméno "Akce Kryštof" - však pamatujeme. Už prý je ale zrušili. Nicméně víme alespoň o dvou cestovatelích, jejichž jméno bylo „nomen omen" (jméno předurčující osud člověka). Byl to Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic a Kryštof Kolumbus. Dnes toto jméno opět nabírá na popularitě a dává se čím dále tím více miminkům. Staneme se snad národem cestovatelů? Zita (19. 9.) je velmi neobvyklé ženské křestní jméno; i jeho původ je nejasný. Obecně se předpokládá, že vzniklo různými obměnami latinského slova Fwelicitas - tedy štěstí. V italštině též existuje výraz zita, označující mladé děvče. Původní nositelkou tohoto jména byla svatá (jak jinak) Zita, která se stala patronkou kuchařů, domácích služebníků a všech lidí, kteří hledali, hledají a budou hledat klíče. Takže milé dámy, až se příště budete před vašimi dveřmi hystericky hrabat v kabelce, vyndavat veškerý její obsah - a ty zatracené klíče, co je celou tu dobu slyšíte cinkat, ne a ne najít - už víte, na koho se máte obrátit. Svatá Zita zaručeně pomůže. Ze známých lidí nosila její jméno například Zita Bourbonsko-Parmská, manželka posledního rakouského císaře Karla I. Jinak Zit u nás žije něco kolem patnácti set - a dá se předpokládat, že s hledáním klíčů nikdy problémy neměly. Gratulujeme. Pidřich
|
