Gejši jako vybrané, vzdělané společnice mužů mají v Japonsku bezmála třísetletou tradici. Jejich výchova trvá řadu let a je spojena se značným odříkáním a námahou. Dnes už je málokterá Japonka ochotna něco takového podstoupit a zdá se, že současná generace gejš je také generací poslední.
Gejša představuje aristokratickou špičku odvětví micu šobai neboli "vodního řemesla" - mnohotvárného zaměstnání, které slouží mužům k uspokojení jejich smyslné potřeby v nejširším slova smyslu. Když v sedmnáctém století vznikly v japonských městech první zábavní čtvrti, hledali zde muži nejen sex, ale také pobavení, romantiku a duchaplnou konverzaci. Poskytování této "kulturní dimenze" bylo úkolem gejši. Původně to bylo vlastně povolání mužů, kteří přicházeli do nevěstinců, aby tu bavili prostitutky a jejich zákazníky - samuraje, obchodníky, generály a urozené muže z císařského paláce. Provozovali hudbu a tanec, vyprávěli zajímavé nebo lechtivé historky a zapojovali přítomné do různých her.
Pak se v roce 1751 na zábavě v jednom kjótském nevěstinci objevila první gejša ženského pohlaví, což vzbudilo značný rozruch. Ale o padesát let později bylo povolání gejš už výhradně v rukou žen... Co přetrvalo, bylo striktní oddělení služeb gejš a prostituce. Ženám, které poskytovaly kulturní zábavu, se zakazovalo spát se zákazníky lehkých "žen rozkoše". Ani dnes neposkytuje gejša žádné placené sexuální služby. Pokud tak někdy učiní, je to spíš výjimka a její vlastní rozhodnutí. Jejím zaměstnáním je vytvářet iluzi luxusu, romantiky a určité exkluzivity. Zákazníky jsou - stejně jako dříve - nejbohatší muži Japonska. Dnes to bývají hlavně politici, obchodníci a velcí bossové podsvětí.
. . . NU, ZASE JICH JE PĚT, TĚCH DROBNÝCH ROZDÍLŮ... HLEDEJTE... . .
|