|
 V dopravních prostředích se dějou věci... Sice už to není tak "těsné", jako blahé paměti ve starých tramvajích, kdy se uvnitř pomalu ani dýchat nedalo, jak tam byli lidé natlačeni, kdy ze dveří visely hrozny lidí, držících se občas jen jednou rukou a stojících někdy i jen na jedné noze... Vzpomínáte? Ale - stejně to stojí za to:
Jedna pěkná dívka ve velmi těsné kožené sukni (měla ji vzadu celou na zip, odshora dolů) čekala na autobus. Jenomže, když autobus přijede, zjistila, že schody jsou tak vysoko a sukně tak úzká, že ani nezdvihne nohu, aby mohla nastoupit. Sáhne proto rukou dozadu a kousek zipu rozepne. Ale sukně drží pořád stejně a nepovolí, na ni se už tlačí dav nastupujících... V panice sáhne znovu dozadu a rozepne zip ještě víc, ale sukně pořád nic. . Lidé už hartusí, kdo to zdržuje, a dívce je to už nepříjemné, tak sáhne znovu dozadu a zip rozepne téměř až do konce. Vtom cítí, jak ji nějaký muž zezadu chytne za boky a vyzdvihne ji do autobusu. Dívka se naštve, otočí se k muži a začne mu nadávat: "Co mě tady člověče osaháváte? Vždyť se ani neznáme!" A muž na to: "No, vzhledem k tomu, že jste mi už třikrát rozepla poklopec, tak jsem si myslel, že už jsme přátelé..." Alenka Yukonská 
|
Jestli Ty nejsi náhodou rasistka. 
