„Není důležité člověku, aby žil dlouho, ale aby byl spokojen se svým způsobem života a šťasten svým konáním.  Je-li v tomto štěstí  člověka obsaženo i kousek štěstí jiných, pak je život krásný.“   Tato krásná  slova,  s nimiž se mimochodem ztotožňuji, vyřkl moudrý muž,  jehož jméno je obsahem dnešní hádanky.  

     Náš známý-neznámý se narodil 20. února 1869 v Lysé nad Labem  do rodiny lékaře.  I on sám vystudoval lékařství,  promoval 28. 7. 1895, následně nastoupil na pozici asistenta profesora Maydla na chirurgické klinice v Praze. V letech 1912 - 1913 se aktivně zúčastnil I. balkánské války,  kde významně pomohl zachraňovat lidské životy.  Z počtu 1800 tehdy provedených operací pouze 40 případů skončilo smrtí pacienta.

     Roku 1921 byl jmenován řádným profesorem II. Chirurgické kliniky UK,  jež byla tehdy umístěna v Pražském  sanatoriu v Podolí.   Bez velkých oficialit tehdy uvedl do provozu Pražské sanatorium, dnes známé jako Ústav pro péči o matku a dítě. Poněkud kostrbatý název se sice obecně nevžil, zato porodnici v Podolí nezná jen málokdo.

      Běžně cestoval po Evropě a roku 1908 navštívil také USA. Zřejmě nejvíce ho ovlivnila návštěva nemocnice St. Mary řádu sester sv. Františka v Rochesteru v Minnesotě, kde působila bratrská dvojice chirurgů Charlese a Wiliama Mayů (dnešní známá klinika Mayo). Povšiml si jejího obsáhlého vědeckého zázemí i toho, že platby bohatších pacientů jsou stanoveny tak, aby z nich bylo možné poskytovat i určitý objem zdravotní péče pro nemajetné. Přesto nemocnice zůstávala výnosným podnikem. Stejný systém tedy naplánoval i pro „své“ sanatorium.

      Svůj záměr velmi prozíravě tajil až do doby, než se mu na jaře roku 1909 podařilo v Podolí přímo pod Vyšehradem objevit vhodný pozemek, asi čtyřhektarovou zanedbanou zahradu zvanou „Neu­manka“. Protože si uvědomoval, že jeho vlastní finanční prostředky na výstavbu sanatoria v žádném případě nebudou stačit, chybějící kapitál shromáždil formou upisování.

     S žádostí o peněžité vklady do budoucího podniku se obrátil na ty, které znal nejlépe, české kolegy z univerzity a praktické lékaře. Zajímavá investiční příležitost je rychle oslovila. Již 9. července 1909 se podařilo tímto způsobem shromáždit 240 000 korun a vyhlédnutý pozemek zakoupit. Během dvou let v Praze vyrostlo sanatorium, kterému se nemohlo rovnat žádné podobné zařízení v Evropě. Kupodivu se nekonalo žádné slavnostní zahájení provozu. Historické záznamy jen suše konstatují, že 29. května 1914 byl přijat první pacient...