O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Související články
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| KUDLANKA VE STAVU "MIMOŇOVITÉM" |
|
|
|
| Úterý, 19 duben 2011 | |||||||
|
Nyní žijeme tak trochu turistickým způsobem: někdy přijede Jirka za mnou, někdy já za ním, občas si jen telefonujeme. A docela nám to vyhovuje :-))). Teď přišla řada zase na mne, takže jsem se už od konce března připravovala. A - jak to v mém případě vždy musí být, začaly se hromadit různé průšvihy... Většinu z nich už beru s humorem jako běžné průvodní drobnosti, jen - ta klíční kost mi udělala trošku čáru přes rozpočet...
Čtrnáct dnů před odletem jsem šla něco vyřídit na poštu. Bylo krásně, všechno začínalo zase hezky kvést (já, chudák alergik, se snažila moc nedýchat), obdivovala jsem okolí - a místo, abych se dívala jako správná babuzna, kam a na co šlapu - nesla jsem si hlavu a pohled vzhůru k nebesům... No, před poštou je malý, nenápadný schůdek. O ten jsem - pochopitelně - zakopla a rozplácla se jak velká ropucha do všech stran... Já vám měla sto chutí tam zůstat ležet, nebo ještě spíš se propadnout někam hluboko, přehluboko...
Do rána mne rameno a ruka bolet nepřestaly, tak jsem si ještě zašla na místní chirurgii - tam mne zrentgenovali a pan doktor mi pogratuloval k velmi šikovně štíplé klíční kosti... A že to prý bude tak za šest neděl úplně v pořádku. A to jsem měla doma "rozdělaný obývák", neboť jsem se rozhodla hned po příjezdu vymalovat a chtěla jsem si to tedy vše připravit...
Takže houbeles. Ruka zvednout nešla, ještě že jde s trochou sebezapření psát :-)))
Nakonec se mi podařilo poslední dny nějak přežít, zabalit si, vyřídit všechno, co se nahrnulo na ty poslední dny a dokonce se i vejít do křesla v letadle. Cesta byla velmi příjemná, měla jsem za souseda Čechoameričana, pána, který od raného mládí žije v Minneapolis a byl na návštěvě u rodičů. Opravdu sympaťák a díky jemu cesta uběhla docela fajn. Na letišti pak vyzvednout zavazadla - au auuu auuuu - a už jsem jen hledala svou obsažnější polovičku.
Nejhorší je ten časový posun - usínám ve dne, probouzím se v noci, vstávám v nekřesťanské 3 - 4 hodiny. Ale ono se to co nejdříve zase srovná. Jen - ta ruka by neměla tak bolet... Ale já si říkám: to nic není, nakonec to dopadlo dobře, ne? I jsem si zvládla (se synovou pomocí přes telefon, pochopitelně) zprovoznit počítač. Takže - co mi může chybět ke štěstí?
Snad jen aby ty stromy, které tu (snad na mou počest?) právě začaly rozkvétat (aby do toho hrom prásk!), už brzo odkvetly, tím mi splasknou oči, přestanu kýchat a stanu se víceméně i použitelnou...
Tak vás všechny, ať jste kdekoliv, moc a moc zdravím vaše d@niela
P.S. Tak jsem se tu pro vás vyfotila... ale že to umím, co?
|
|||||||
Jo jo, jsem už pár dnů zase na té "druhé manželské straně", jelikož můj drahý manžel má dnes přirozeniny a také jsme oslavili deset let pod "jedním prstýnkem". Ano, už je to deset let, co jsem si toho pána zase znovu vzala :-))) (Pro věci neznalé: ve velmi raném mládí jsme se vzali, po roce rozvedli a každý si odžil hodně moc let. Před deseti léty jsme se znovu potkali a znovu vzali.)
užívejte si s manželem pěkné věci kolem Vás a v neděli pořádně oslavte svátek Jiřího, vše nej tvé drahé polovičce.
| < Předch. | Další > |
|---|
