|
 Před pár set lety se papež rozhodl, že vypudí Židy z Říma. Těm se to samozřejmě nelíbilo a strhlo se veliké pozdvižení. Nakonec tedy papež nabídl ústupek - uskuteční se zástupcem židovské komunity náboženskou diskusi a pokud bude poražen, Židi mohou zůstat. Jenže - nikomu se do diskuse s papežem nechtělo, tak nakonec přesvědčili starého Mojšeho, který celý život strávil uklízením ulic a tak vlastně neměl co ztratit.
Mojše měl jen jednu podmínku - během svého života toho moc nenamluvil, protože se s ním málokdo vůbec bavil, a tak chtěl, aby se ona náboženská debata odehrála mlčky. Papež nakonec souhlasil.
Nadešel onen velký den. Mojše sedí naproti papežovi u velikého stolu. Za naprostého ticha papež po minutě vztyčí ruku se třemi zdviženými prsty. Mojše se na něj podívá a zvdihne jeden prst. Papež poté naznačí rukou kruh okolo hlavy. Mojše ukáže na zem, kde sedí. Papež pak vytáhne hostii a láhev mešního vína, Mojše odpoví tak, že vytáhne jablko. Pak se najednou papež postavil a říká: "Vzdávám to, ten muž je příliš chytrý. Židi mohou zůstat."
O půl hodinky později se kardinálové shromáždili u papeže a chtěli slyšet vysvětlení. Svatý Otec povídá: "Nejdříve jsem ukázal tři prsty na znamení Svaté Trojice. On odpověděl jedním prstem, symbolizujícím jednoho Boha, který zůstal našim vírám společný. Tak jsem mu ukázal kolem nás, že Bůh je všude, ale on ukázal na zem, že Bůh je také přímo s námi. Vytáhl jsem hostii a víno, abych naznačil, že Bůh nám odpouští naše hříchy. A on zas vytáhl jablko, aby mi připomenul prvotní hřích. Měl zkrátka odpověď na všechno. Co jsem měl dělat?"
Mezitím se Židé shromáždili kolem Mojšeho a ptají se ho, co se vlastně stalo. "Nejdřív mi ukázal, že máme tři dny na to, abysme vypadli, tak jsem mu dal najevo, že ani jeden z nás se odtud nehne. Pak ukázal, že celé tohle město od nás chce vyčistit a já mu ukázal, že hodláme zůstat právě a přesně tady, kde jsme doma." "A co potom?" "Já nevím. On si vytáhl svoji svačinu, tak jsem si taky vytáhl svoji."
 Vyptává se mladý žid učeného profesora ze židovské školy na různé záhady náboženské, a je mu divná jedna věc. "Jak to přijde, že rabín má děti. Vždyť přece nedělá nic jiného než studuje písma." "To ti mohu říci. Večer, když studuje a studuje a není tomu studiu žádný konec, přistoupí k němu čtyřikrát dvanáct tisíc andělů. Dva tisíce z nich ho vezmou za jednu ruku, dva tisíce za druhou ruku, dva tisíce za jednu nohu, dva tisíce za druhou nohu - a tak ho lehce snesou na lože k jeho manželce."
"A co těch ostatních čtyřicet tisíc andělů?" "Ti ho pak zas tahají zpátky ke studiu."
Pan Roubíček navštívil věhlasného právníka Jajtelese. "Rád bych si jich zajistil pro důležitý případ - jestli ovšem budou positivně přesvědčen o úspěchu," začal mnohoznačně Roubíček.
"Tak to vysypou, ale hezky popořadě," pobídl ho Jajteles.
A Roubíček se rozpovídal a pěkně vykreslil případ jedné velké škaredosti, kdy se společník dopustil - přes písemně uzavřenou smlouvu - jasného podrazu. "Tak co, doktore, žaloval byste to? A s jakým výsledkem?" končí svůj výklad Roubíček.
"To je brnkačka," pochvaloval si kausu doktor Jajteles, " takový případ by mohl prohrát jen úplnej šlemajlz!"
Roubíček vstal a odcházel. "Co jim je," zarazil se doktor Jajteles, "říkám jim, tohle se nedá prohrát!" Roubíček se ve dveřích jen smutně pootočil a procedil: "Však právě. Já jim to exponoval - z pohledu - tý druhý strany." 
Potkají se dvě židovské mámy: "Tak co, Rut, jak se daří dětem?"
"Ani se neptej, náš Mojše si vzal pěknou mrchu! Do jedenácti se válí v posteli, celý dny trajdá venku a utrácí bůhví za co, a když chudák kluk celej uhoněnej večer konečně přijde domů, myslíte, že pro něj má pořádnou teplou večeři? Pche! Ještě ho nutí, aby ji vzal do drahé restaurace!"
"A co Esterka?"
"Ta si vzala učiněného světce! Snídani jí nosí do postele, koupí jí všecko, nač si vzpomene, a večer ji vodí do prvotřídních podniků."
|
