 Venku je vedro k padnutí a vzduch by se dal krájet. Naštěstí není vlhko, jen dusno k zalknutí. Takovéhle teploty jsou běžné v místech přímořských, jako je například New York. Tedy minimálně čtyři měsíce. Už jsem tam dvě léta prožila, nebo tři? Každopádně už po prvním kroku z letiště „na vzduch“ dostáváte tvrdou vlhkou rozpálenou pěstí mezi oči,
jste v okamžiku zahaleni téměř neproniknutelným poklopem specifického vzduchozápachu. Protože New York se neustále myje. Ulice se sprchují: nejprve nutná desinfekce, pak proudy vody. Od května do října. Tento rok mám pocit, že když ne já tam, přijelo tamější počasí za mnou. Kolem čtvrté ranní mě probudilo silné burácení a okna dostávala pořádně zabrat. Déšť, který bubnoval na sklo, vydával hlasitou melodii totožnou se zvukem sypajícího se štěrku. I teď je obloha znovu dotmava, další z mnoha letošních bouřek na sebe nedá dlouho čekat, a já jen myslím na chudáky, které voda znovu vyplaví...
 Alois (21. 6.) Jméno je variantou jména Ludvík, čili Louis, Luis, Luigi – což vzniklo ze starofrancouzského Lowis, Lois (později Louis) až Ludwig. Z toho Ludvíka vlastně vznikl Alois - převodem do arabštiny - neb Al je určitý člen (jako der, nebo the) a vlastně znamená ten, čili Al Louis. Jo, tajúplné jsou vzniky jmen. Samo jméno pochází ze slova Hlud - čili slavný a wig - bojovník - čili někdo, kdo je slavným bojovníkem, nebo se proslavil v boji. Známých a slavných tohoto jména byly spousty - Louis de Funés, všichni králové Ludvíkové, Ludwig van Beetowen, atd. atdJinak existoval Svatý Alouis, syn to Ferdinanda z Gonzagy, knížete říše římské, a markraběte Castiglionského, který se narodil v r. 15,3, 1568 v Castiglione u Brescii. Ještě mu nebylo ani 18 let, když přes nesouhlas rodičů vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova (k oněm známým Jezuitům) a ,jako řeholník byl tak horlivý, že si až poškodil své zdraví. Poté, co v Římě vypukla nakažlivá epidemie, ničeho nedbal a jen se staral o nemocné. Sám se nakazil a zemřel 21. 6.1561. Tento Lojzíček byl posléze papežem prohlášen za svatého a patrona studující mládeže. U nás je pár slavných Aloisů – vzpomeňme na Jiráska, Mrštíka a Hábu, naše spisovatele. A už vůbec nesmíme zapomenout na pana Aloise Alzheimera - onoho německého psychiatra a neuropatologa, který „krade babičkám vajíčka z lednice, schovává klíče a brejle…“ a vůbec může za všechno, co kdy a kde zapomeneme.
Pavla ( 22. 6.) je ženskou podobou slova Paulus - tedy malý. Malá nemusí být Pavla postavou, ale hlavně se to užívalo i jako zdrobnělina - třeba "ty moje malá" - nebo "naše maličká udělala první krůček" - čili je to jméno něžné a mazlivé. Malých (i velkých) dívek tohoto jména u náš žije přes 42 tisíc... O dívce jménem Paula psal verše slavný římský básník Publius Ovidus Naso - který se o výšce jím opěvované dívky ovšem nezmínil. Den byl věnován mučednici Paule, která byla 22. června r. 305 v Malaze ukamenována pro šíření křesťanské víry. Nebo snad byla malá potvůrka? Zdeňka (23. 6.) je to ženská varianta jména Zdeněk. Toto jméno údajně nabylo obliby po první světové válce, kdy se šlágrem stala píseň Zdeničko má. Nicméně toto jméno je slovanského původu, je zdrobnělinou jména Zdeslav, Zdeslava a je odvozeno od slovesa dělati, sdělati, udělati - - tedy někdo, kdo se udělal slavným, kdo se proslavil. Nicméně některé prameny uvádějí, že Zdeněk je překlad latinského jména Sidonius - tedy člověk, který pochází ze Sidonie - takto se ve starověku nazývalo libanonské město Saidá. Je to hezké jméno, u nás jej nosila Zdenka Braunerová - malířka, Zdenka Baldová - slavná herečka, Zdenka Deitchová - animátorka čekých filmů - a taky Zdenička, které pan výpravčí Hubička dával na zadeček razítka… Jan (24. 6.) má jméno původu hebrejského - vzniklo ze dvou částí Jo (zkráceně Jahve - tedy bůh a chanán - smilovat se) čili "bůh se smiloval" nebo „bůh je milostivý". Latisky psaný Ioanus se změnil naJonannes - zdrobnělina Hannes, Hans - a už v tom slyšíme krásného českého Honzu, hrdinu našich pohádek. Jiné varianty tohoto jména jsou John, Juan, Jean, Giovanni a tak bychom mohli psát celý den.A slavných Janů je plný svět…Po Svatojánské noc máme oficiálně léto. Kdo chtěl, mohl jít o půlnoci do lesa, hledat zlaté kapradí. Nebo mohl vidět trpajzlíčka u modrého ohýnku – v obou případech by se domohl bohatství.. Také začínají vyletovat světlušky a svítícími prdelkami lákají své partnery k lásky hrám. Zároveň však mají tuto noc své rejdy i zlé mocnosti - takže lépe neriskovat, do lesa o půlnoci raději nechoďte - ani pod vlivem bujarých oslav. Ivan (25. 6.) je ruský, resp. staroslověnský přepis latinské varianty jména Jan - není to tedy jméno původem ruské, jak se mnozí domnívají. V pravoslavném kalendáři byly ovšem světců, či jinak proslavených Ivanů velmi mnoho - a jelikož dětí se rodilo hodně a většinou bývaly pojmenovány po světci, v jehož den se narodily, případně po tatínkovi či dědečkovi - je Ivanů naseto. Jablko by mezi nimi nepropadlo. I my jsme měli svého Ivana, byl jím poustevník, který žil ve druhé polovině devátého století v údolí Berounky, a živil se mlékem ochočených laní. Údajně pocházel z mocného a bohatého rodu, ale dal přednost duchovnímu životu v lůně přírody. Prý si ho oblíbil kníže Bořivoj a jeho žena Ludmila. Po smrti byl pak pochován na břehu loděnického potoka, kde nejprve vznikla kaple Sv, Jana pod Skalou, později velký kostel. Bývalo to velmi oblíbené poutní místo. Pojedete-li na Karlštejn - je to kousek. Slavných Ivanů jsou taky mraky: Veliký, Hrozný, Pavlov, Klíma, Vyskočil, Jirous, Skála, Lendl, Hašek a další a další. To bude bohatýrská oslava… Adriana (26. 6.) má kouzelné jméno, vonící dálkami, neb je ženskou podobou jména Adrianus, Hadrianus - tedy „člověk pocházející z římského města Adria“. Jméno dalo název i moři (Adriatickému - tedy Jaderskému). Nejslavnějším nositelem tohoto jména byl římský císař Hadrian (Hadrianus), který žil v r. 117 až 138 po Kristu. Mj. si nechal postavit nádhernou hrobku, která se posléze stala součástí vatikánského státu pod názvem Andělský hrad. Dívek a žen Adrian je u nás kolem čtyř tisíc - a jméno si stále získává na oblibě nejen svou zvukomalebností, ale i příjemnými emocemi, které vyvolává. Ladislav (27. 6.) má královské jméno slovanského původu. Původně znělo Vladislav - tedy někdo, kdo slavně vládne, nebo je slavným vládcem, ale pro některé národy byla skupina po sobě jdoucích souhlásek „VL“ nevyslovitelná. Tak vznikl Ladislav. Jeden se stal dokonce svatým. Byl to Ladislav Uherský, který se narodil roku 1040 v Polsku a pocházel z rodu Arpádovců. Na uherský trůn usedl v r. 1044 a zasadil se o upevnění křesťanství v Uhrách a postavení uherské koruny v Evropě. Samozřejmě, však to také nebyl žádný hodný králíček, nýbrž velmi krutý válečník. I my máme mnoho slavných Ladislavů: Smoljak a Chudík - herci, Jurkemik a Vízek - fotbalisté, spisovatelé Klíma a Stroupežnický, Fialka - mim, Rott - obchodník, - nu, určitě i vy máte a znáte nějaké ty vynikající Ladislavy. Takže i oslavy budou asi veliké, gratulujeme. Pidřich .
|
já malý tlustý odkvetlý poupě, 
