|
 Není nad hodnou maminku. Sára Finkelsteinová telefonuje mamince: "Mami, tak jsem se právě vdala." Po zamyšlené pauze na to maminka: "Gratuluju. Hodný židovský chlapec, doufám." "Ne, mami, je to křesťan." Na to maminka po další zamyšlené pauze: "Jsme moderní rodina, křesťani si berou křesťany, tak si taky vezmeme křesťana." "Mami, ale on je černý." Maminka po další zamyšlené pauze: "Říkám, že jsem moderní rodina.
Černoši si berou černochy, tak i my máme černocha. A co chlapec dělá?" "Mami, on je nezaměstnaný." Maminka po další zamyšlené pauze: "Jsi hodné židovské děvče, o manžela se postaráš." "Mami, ale my nemáme kde bydlet." Maminka po další ještě zamyšlenější pauze: "Tak budete bydlet u nás." "Ale mami, jak se tam všichni vejdeme?" ptá se Sára? "Ty a tvůj manžel se nastěhujete do ložnice, táta se vyspí na gauči v obýváku." "Ale mami, kde budeš spát ty?"
"O mě si, dceruško, nedělej starosti... Jen co zavěsím, skáču z okna."  Na papežském koncilu si vzal slovo jeden z kardinálů a říká: "Drazí bratři, kontaktovala mě firma Coca-cola a nabídla nám tři miliardy dolarů jako dar pro církev." V místnosti to radostně zašumí. Kardinál pokračuje: "Má to ale jeden háček. Chtějí, abychom v modlitbě Otčenáš zaměnili chléb náš vezdejší za Coca-colu naši vezdejší.
A tak se vás tedy ptám - kdy nám končí smlouva s pekárnami? Tři muži se dohadují, jak přijít na nevěru manželky. Jeden říká: "Dál jsem deset tisíc do odposlechu a nic jsem nezjistil. Přitom jsem si jistej, že má šamstra!" Druhej říká: "To nic není, já dál deset za odposlechy a deset soukromému očku, aby ji sledoval, a taky nic nevím. Přitom jsem si jistej, že má milence!" Ten třetí poslouchá, usmívá se a potom řekne: "Teda pánové, jste žabaří. Já investoval pětku a vím vše." "Jak jsi to prosím tebe dokázal, za takovej smesnej obnos?" "Úplně jednoduše. Přijel jsem že služební cesty a cestou z práce domů jsem se stavil v sámošce koupit si pivo. Vím dobře, že manželka by mi ho nekoupila. Doma jsem si v pohodě sednul na balkón, zapálil cigárko, vypil pivo a - flašku vrznul na vedlejší balkón. Vyletěla sousedka a začala hulákat. Tak jsem na ní houknul: 'Co tady rveš, ty ku*vo?' A ona? 'Jakápak já jsem ku*va? Tvoje manželka je! V pondělí tady byl ten, v úterý ten...'" Digitalizace se nevyhne ani těm dříve narozeným. Tady je jeden super nápad na „Telefonní záznamník babiček a dědečků“: Ahoj, momentálně nejsme doma, ale po zaznění signálu: Potřebujete-li pohlídat děti, stiskněte dvojku; Chcete-li půjčit auto, stiskněte trojku; Potřebujete-li vyprat a vyžehlit prádlo, stiskněte čtyřku; Chcete-li k nám uložit děti na noc, stiskněte pětku; Chcete-li abychom šli pro děti do školy, stiskněte šestku; Chcete-li abychom vám něco upekli na neděli, stiskněte sedmičku; Chcete-li v neděli u nás obědvat, stiskněte osmičku; Potřebujete-li peníze, stiskněte devítku;
A - jste-li někdo z našich přátel či známých, nyní nám laskavě zanechte svůj vzkaz… Manžílek dorazil domů nečekaně brzo. Sundal boty, natáhl trepky, koukl do ledničky. Nic v ní nenašel, rozhodl se podívat, kde vězí jeho žena, ta mu snad poradí, co zchrastit na zub. Ke svému velkému překvapení ji našel v posteli - celou rozpálenou, zpocenou ... "Co ti je, proboha," vylekal se. "Snad nejsi nemocná?" "Nevím," heká žena, "asi srdce... Běž k sousedům a rychle zatelefonuj pro pohotovost..." Muž tedy vyběhne z ložnice a v předsíni málem zakopne o svého pětiletého syna. Ten ho chytí za nohavici: "Tatiii, tatiii, nahatej strejda je schovanej ve skříní..." Muž se zarazí, otevře skříň a tam skutečně sedí jeho nejlepší přítel, opravdu tak, jak ho pánbůh stvořil. "Ty ses asi zbláznil," vykřikne. "Manželka má nejspíš infarkt a ty mi tady nahej strašíš děti!" Indiánský náčelník žádá o rozvod: "Slavný soude, vyslyšte mě! Když zasadím kukuřici, vyroste kukuřice," začne vzletně. "Když zasadím boby, vyrostou boby. Všechno je v pořádku. Ale když, slavný soude, zasadím Indiána a vyroste Číňan - tak pochopte - to musím požádat o rozvod." Začal nový školní rok. Učitelka vpluje do třídy a praví: "Milí žáci, mám pro vás radostně překvapení. Každé pondělí, přesně v osm hodin vám položím jednu jedinou otázku. Těžkou, ale kdo správně odpoví, týden nemusí chodit do školy." "Hurá," ozývá se z lavic. Ale to se již paní učitelka ptá: "Kolik kilogramů písku má Sahara?" Ticho. Příští pondělí přišla paní učitelka, podívala se na katedru a vypískla: "Kdo sem dál tu chcíplou myš?!" "Prosím, já," vyskočil Láďa z první lavice a ode dveří zavolal: "Nashledanou za týden!"
|
