ale nevím, jestli to už můžu napsat nebo ne... tak raději ne... ať ostatní taky hádají... konečně něco, co jsem věděla hned... jupíjááájééééé!!!

ještě to nepiš, to by bylo moc rychlý, ale jsem ráda, že jsi to poznala!

nejen že jsem si ho musela vygůglovat, ale ani pak mi to moc neřikalo... fuj, stydim se! Vodoměrko, sláva ti!

to bylo možná náhodou, že mi to utkvělo v hlavě... já se zase stydím, že toho Seiferta jsem málem ani po všech nápovědách neuhodla... teda uhodla, myslela jsem si to někde od poloviny komentářů, leč ta farmakologie mi tam nějak neseděla, to jsme ve škole nebrali... hahaha...

a taky mě baví to psát!

Odměna

Každému z nás co jeho jest
a také to
co dávno není
co neprodá a nepromění
za lásku ani za bolest

Jsi cestář sametových cest
a svědek promeškané viny
podivný hejkal z úžlabiny
a musíš bez únavy nést
touhu jak nebe propast hvězd

nad palouky tvé domoviny

S jeho jménem jsem se setkala poprvé v roce 1961, kdy nám na počátku čtvrtého ročníku poslala profesorka češtiny po lavicích seznam jmen, abychom si vybrali nějakého autora, z těch, kteří nejsou v učebnicích a napsali o něm. Pamatuji si na jména Kundera, Kryštofek a kamarádka si vybrala nám dosud zcela neznámé jméno, říkejme X. O některých se dalo něco sehnat v literárních novinách, o některých to bylo horší, takže jsme to vyřešily tak, že jsme u některých autorů zjistili jejich adresy a napsali jim. Naše drzost byla tehdy většinou /výjimkou byl Kundera/ odměněna. Zatímco pan Kryštofek psal poměrně dost frázovitý dopis /který se ale hodilo citovat u maturity/, pan X napsal dopis, který jsme spolužačce všichni záviděli. Byl krásný, lidský, popisoval jeho mládí, dokonce napsal, že školu právě moc nemusel, prostě byl nám natolik sympatický, že nás několik, které jsme četly poezii /opravdu četly, protože našich dvou spolužáků se to netýkalo/ začalo jeho básně shánět. Prostě byla to zlatá šedesátá, kdy vycházelo hodně hezkých věcí. Další moje setkání s tímto pánem bylo v próze. Psal o filmu V pravé poledne, psal o něm spíš jako vzpomínku na mládí a pojmenoval ji Poslední setkání s Garry Cooperem. Spojoval jej s hlavním hrdinou. Pamatuji si, že si X si sedl do první řady jako kdysi a kola bryček se točila dozadu. Jediné, co se změnilo bylo to, že Garry se poprvé bál. Tuto jeho povídku miluji stále.
Uplynula léta a při nějaké události jsem se dostala u stolu na místo vedle náměstka ministra kultury. Povídali jsme si o všem možném a on mi vyprávěl, že minulý týden za ním přišli z Mladé fronty /tehdejší noviny vydávané ÚV SSM/ a chtěli vědět, který je jeho nejmilejší film a on jim řekl, že V pravé poledne. A oni prý byli téměř zděšeni, protože čekali aspoň Pád Berlína nebo něco na ten způsob. Nevím, co mě tenkrát napadlo a já jsem pronesla onu větu o bryčkách. Zarazila jsem se a uvědomila, že to asi nebylo to pravé ořechové. A potom přišel šok. Náměstek ministra kultury mi v roce 1985 odříkal zpaměti celý odstavec z prózy, kterou napsal v té době už několik let zakázaný autor.

hezký příspěvek.

píše i jeho dcera?Pro děti?

Večer

Pěšiny vedou do polí
a končí
kde nic nebolí
a jabloně jsou plané

A měsíc
bílý srpek dne
vyžíná ticho z kamene
a říká neříkané

Modlitba za vodu

Ubývá míst kam chodívala pro vodu
starodávná milá
kde laně tišily žízeň kde žila rosnička
a poutníci skláněli se nad hladinou
aby se napili z dlaní

Voda si na to vzpomíná
voda je krásná
voda má
voda má rozpuštěné vlasy
chraňte tu vodu
nedejte aby osleplo prastaré zrcadlo hvězd

A přiveďte k té vodě koníčka
přiveďte koně vraného jak tma
voda je smutná
voda má
voda má rozcuchané vlasy
a kdo se na samé dno potopí
kdo potopí se k hvězdám pro prstýnek

Voda je zarmoucená vdova
voda má
voda má popelem posypané vlasy
voda si na nás stýská

moc děkuji za nádherné příspěvky, moc mě to potěšilo, přijít ráno do práce a hned tolik krásna! jú! jupí! jdu si to všechno ještě jednou počíst, neboť on je můj oblíbený!

krása.Jen škoda,že to tak komerčně využili k reklamě...

ale to byla jedna z mála reklam, co se mi tak nějak líbila... možná to bylo tou melodií a textem...

reklamu neznám, ale bývala by se mi moc líbila zhudebněná jako znělka k pořadu o pramenech řek, "K pramenům" s panem Munzarem