|
 Tohoto básníka musím představit opatrně, jen po špičkách, abych neprozradila moc... Tak co napovědět? Že to nebyl nijak extra student? Že přesto, že to zkusil na několika gymnáziích, nesvedl maturitu? Že psal po hospodách verše za pivo? A vidíte, přesto vynikl, a známostí s ním se pak lidé převelice pyšnili. V necelých sedmadvaceti se oženil, měl dvě děti, chlapce a dceru.
Z chlapce se stal uznávaný vědec, farmakolog, dcera se dokonce seznámila se švédským králem, který ji osobně k sobě pozval... Nu, je pravda, že s touto "celebritou" by se do tak blízkého kontaktu nedostala, nebýt vlastně jejího otce - k němuž se tímto zpětně dostáváme. Po bouřlivém mládí se básník usadil a stal se posléze velice známý - a to nejen ve své vlasti - znají ho vzdělaní lidé celého světa. A věřím, že ho budete znát dobře i vy.... Pokud - přeci jen - by tyto nápovědy nepomohly, budu postupně přidávat.... 
Kdyby z vás chtěla některá, mé dámy, Nevěrné štěstí mi závidět, Dal bych jí rád a bez váhání Ten starý vůz, s kterým jsem projel svět. Vždycky jsem toužil okusit, V polštáře lenošky a lásky klesnuv přeochotně, Jak chutná hořce kořeněný klid, Když visí dálky v okně. Přijďte se jednou ke mně podívat, Na obručích mých kol se třpytí cizokrajný prach, V koutě spí chřestýš, jedovatý had, A v plachtě tma a hrůza, strach. Ještě bych přidal plášť, již sešlý pohříchu, Černokněžnickou hůl, čepici plnou štírů, Kouzelnou laternu magiku A Orfeovu lyru. Svůj celý vůz Na čtyřech kolech se zlomenou ojí, Komediantský vůz, rejdiště plachých Múz, Které se bojí. Tak kdopak se skrývá za těmito verši? d@niela
|
